Každý to asi zná - čas od času na vás sáhne čiré filmové zlo. Zahradník má tu výhodu, že přišel jako zlo čekané a nemusíme o něm tudíž rozhlašovat žádné překvapené narážky. Pokud jste viděli trailer, viděli jste vlastně všechno: Párty je život a život je párty, řekne si parta mladých mezi dvaceti a třiceti a vyrazí parníkem kamsi do útrob slapského království. Zde narazí na podivného úchyla se zahradnickými sklony, které tenhle podivín rád kombinuje s torturou mladých nevinných lidí. No a to je vlastně všechno. Mladí pobíhají po lese, chovají se tak, jak by se asi choval normální člověk, kdyby jejich kamarádovi usekli rýčem nohu (tedy sedí vedle něj a říkají „Hm, co teď budeme dělat?“) a trousí velmi pěkné hlášky plné zoufalství a bolesti („Ten hajzl mi usekl obě nohy.“). Zůstal jsem sám překvapený, jak dobře umí Bystroň alespoň deset vteřin z minuty navodit jakous takous atmosféru, pokud ho podporuje elektronická hudba a zrovna nemusí pracovat s herci či rekvizitami. Pokud musí, sáhne na vás kinematografický satan. (2/10)

Škoda dobrého nápadu, který se tak nesmyslně utopil v řemeslné bídě. Bystroň se chvílemi snaží navodit pocit, že je to všechno velmi sofistikovaná žánrová pocta a nuzný kabátec a příšerné herecké výkony tomu vlastně sedí. Možná seděly u Spěváčkových Hodně divných příběhů, ale všichni víme, že jednou to stačilo. Zahradník připomíná jakési homevideo od vašich známých, s tím rozdílem, že tu vůbec nikoho neznáte a tak vás nebaví (ba co víc, přímo otravuje). A pak už je úplně jedno, jestli si jednou za deset minut můžete vybrat, zda ta která postava zmizí ze světa pod zahradnickým nástrojem nebo se sama od sebe sebere a vrátí se domů (kdo si vlastně zvolí takovou možnost?). Bystroňovi lze přičíst ke cti, že se jeho křižovatky občas skutečně rozlézají do komplexnějšího stromu a nejsou jen vedeny po provaze, jehož vlákna se občas rozlezou, aby se o metr později zase spojily. Nicméně, neumím si představit, že by někdo z vás měl upřímnou chuť pustit si film ve všech „36 verzích“ - což je počet odvozený z početní kombinace všech křižovatek (kterých víc jak 5 určitě není) -, zvláště když vám autoři znemožňují vrátit se o kapitolu zpět (musíte si pustit celý film znovu a přeskákat kapitoly odpředu).

Na DVDčku už toho jinak moc nezbývá. Přesněji řečeno jedna upoutávka, kterou si máte možnost stáhnout na našem webu o záložku vedle. Divím se převelice, že se Bystroň nerozhodl vybavit disk jakoukoliv zajímavostí ve světle chvástání ohledně „prvního interaktivního hororu na světě“. Zajímalo by mě, kolikrát se co točilo, jak se to všechno dávalo dohromady a kolikrát se museli tvůrci tam či onam vracet, aby něco dotočili. A říkám to bez jakékoliv ironie – idea filmového komplexu zvaného Zahradník je totiž fajn. Film samotný nechci už nikdy vidět a nepřeji komukoliv z vás, aby ho někdy musel absolvovat. Proto varujte své známé, příbuzné (i nepřátele!), ať podporují za padesát korun půjčovného raději něco jiného. Zahradník je experiment, který měl raději zůstat na papíře než se seženou dodatečné finanční prostředky. Pokud to tak nebylo zamýšleno, nemusel vznikat.

A ještě jedna poznámka k provedení DVD: Pokud se tvůrci snaží do každého titulku procpat anglické výrazy (jako třeba Missing u pohřešovaných postav či The Gardener v úvodu filmu) a snaží se tedy být tak vehementně mezinárodní, pak je s podivem, že na disku chybí jakékoliv titulky.

Obraz: 1,85:1
Zvuk: Dolby Digital 5.1 - česky
Titulky: -
Cena: 499,-
K mání od: 23. 1. 2007