Přiznám se, že thriller Zabitý večer jsem neměl na svém seznamu nejočekávanějších filmů příliš vysoko. Christopher Landon mě zatím o svém talentu nepřesvědčil a u všech jeho snímků jsem měl pocit, že má fajn nápady, neumí je však rozpracovat a vytěžit. A scenáristická dvojice Jillian Jacobs a Christopher Roach má na kontě Vadí nevadí a Fantasy Island, tedy jsou filmy, u kterých bych se musel opravdu hodně přemáhat, abych je označil byť jen za podprůměrné. Ale trailer vypadal nečekaně fajnově, takže jsem doufal, že by z toho nakonec mohla vylézt povedená žánrovka. A v tomhle případě se tahle lehká naivita naštěstí v realitu proměnila. 

Zabitý večer spadá do kategorie thrillerů odehrávajících se v uzavřeném prostoru. A nutno předem říct, že nic moc nového nepřináší. Vdova Violet se po letech odhodlá vyrazit na rande se sympatickým fotografem, svého malého syna nechá v péči sestry a sama sobě slíbí, že se pokusí užít si fajn večer, i když je nervóznější než puberťák na první schůzce. V luxusní restauraci se tak potkají dva lidé, kteří si donedávna jen psali, jiskra očividně přeskočí a oba to poznají, jenže pak Violet začnou chodit na mobil podivné zprávy. Nejdřív jsou obtěžující, ale velmi rychle začnou být děsivé. V jejím domě je totiž maskovaný muž a pokud Violet neudělá, co jí pisatel přikáže, její nejbližší to odskáčou. Její úkol? Zabít muže, s nímž si přišla užít hezký večer…

Zabitý večer: FOTOGALERIE

Landon situuje prakticky celý film do luxusní restaurace, takže Violet i její potenciální oběť v tom nejsou sami, ale na druhou stranu se kolem nich pohybuje maximálně tak dvacítka lidí a od stolu se dostanou nejdál na záchod. Člověk na druhé straně telefonu totiž sleduje každý pohyb hlavní hrdinky a nedává jí moc prostoru vzít kramle, takže i přes zdánlivě „otevřenější“ prostor se to celé podobá Telefonní budce. Violet musí sedět, poslouchat instrukce a s velmi omezenými prostředky vymyslet, jak z celé té šlamastiky ven. Jenže ono otevřenější prostředí dává Landonovi možnost trošku víc si hrát se způsobem vyprávění. Především díky kameře a zajímavému nasvícení, kdy celá scéna potemní a na plátně se začnou objevovat vzkazy z mobilu, je to vizuálně o dost nápaditější než mnohé podobné kousky. 

Velmi fajn je i fakt, že Violet zvládá na svém rande, které se vyvíjí jinak, než čekala, většinu času zachovat chladnou hlavu. Její snahy o útěk, nebo alespoň pokusy upozornit na to, co se děje, většinou dávají smysl, jsou logické a zároveň uvěřitelné. Nesmontovává si pod stolem rušičku signálu s pomocí vidličky a kachního stehna, ale pálí jí to. Při snaze nestát se vražedkyní, i při pokusech zjistit, kdo z restaurace ji sleduje a proč ji vůbec nutí zabít sympatického fotografa. Sice tu skutečně není příliš originálních nápadů, zvratů a překvapení, to ovšem nevadí, protože Landon dovede to, co má na skladě, prodat, udržuje diváka v napětí a nutí ho trávit čas s postavami, jimž budete ten šťastný konec přát. 

Méně hvězdné obsazení je v tomhle případě k dobru. Meghann Fahy trošku připomíná mladou Michelle Pfeiffer a až do konce zvládá být nehrdinskou hrdinkou, které to myslí, ale zároveň dělá chyby. A důstojně si poradí i s očekávaným přerodem do polohy, kdy musí být aktivnější. Brandon Sklenar z 1923 má charisma na rozdávání a všichni ostatní. A jiskří to mezi nimi dost na to, aby člověka bavilo sledovat je, když jde o život, i když si objednávají víno. 

Samotné akčnější finále samozřejmě Zabitý večer tlačí do trošku béčkovějších vod, jenže ono to u podobných filmů asi ani jinak nejde. Ale vzhledem k tomu, že Landon i tady přijde s pár fajn nápady, vlastně jsem s tím neměl problém. Zabitý večer jde ve stopách Telefonní budky nebo Nočního letu a i když variuje staré postupy a jen těžko se hledá důvod, proč se na něj podívat znovu, funguje ve všem, v čem fungovat má. Krátká stopáž, dobří herci a dostatek atraktivních scenáristických a režijních nápadů na hodinu a půl v kině bez problémů zabaví a řekl bych, že větší ambice tvůrci neměli. Jenže poctivá žánrovka, to taky není málo.