Netflix odstartoval začátek roku poněkud skromně a žádný velký hit si prozatím nepřipsal. Ten mu měla zajistit právě komediální novinka Z jiného těsta, v níž se před kamerou sešel veterán Eddie Murphy s Jonahem Hillem, který si po dokumentárním osobním kousku Stutz zase potřeboval vydělat na chleba v nějaké té komerční jistotě. A jelikož se kromě dvou hvězd dostavilo i vděčné téma okolo přísného budoucího tchána a střetu dvou odlišných kultur, vypadalo, že recept na jasný divácký hit nemůže nic pokazit. Jenže výsledek nejen, že je extrémně nudný a špatný, ale vlastně vám při jeho sledování ani nebude příliš dobře.

Sledujeme tak rádoby romantický příběh moderátora podcastu Ezry s půvabnou Amirou a zdá se, že je to láska jako trám. Jenže problémů a překážek má tato dvojice už od začátku poměrně dost. Jako by totiž nestačilo, že on je běloch a ona černoška, což zde přivede pár k nejednomu nedorozumění, Ezra je však navíc žid, zatímco Amira se počítá mezi muslimy. Její otec se navíc hlásí mezi tu přísnou část muslimů, jenž nechce o bělochovi v rodině ani slyšet. Seznámení s budoucím tchánem tak nedopadne pro Ezru ideálně, a když se zamilovaná dvojice snaží dát obě zcela odlišné rodiny dohromady, dopadne to ještě hůře. Má vůbec jejich láska vzhledem k znepřáteleným rodinám a kulturním rozdílům šanci přežít?

Výsledek měl být tedy romantickou komedií, v níž se navíc bude trefně dělat legrace z kulturních rozdílů a zároveň se bude točit okolo tématu rasismu a inkluze. Což je kombinace, která by mohla ve správných rukách citlivě balancovat na hraně korektnosti a v podstatě nám přinést i poměrně trefný a zábavný pohled na silná témata. Film je ovšem naprostým opakem zamýšleného výsledku. Místo chytře napsané a zábavné komedie plné hlášek dostáváme snímek, který je nejen naprosto pitomý a nudný, ale v několika scénách i v podstatě urážlivý, znepokojivý a toxický. Dialogy a kulturní narážky tu vůbec nejsou chytré, trefné či nějak sofistikované, naopak jsou často daleko za hranou dobrého vkusu. A když se postava Eddieho Murphyho zeptá židovské rodiny, zda bylo podle nich horší otroctví nebo holocaust, začalo mi být z tvůrců i dost špatně. O to je smutnější, že pod scénářem je částečně podepsaný také Jonah Hill.

Jednotlivé scény pak vyznívají tak otřesně a kontraproduktivně i kvůli naprosté neschopnosti debutujícího režiséra Kenyeho Barrise. Ten totiž nejenom, že katastrofálně pracuje s důležitými motivy, ale nedokáže vyprodukovat ani jednu zábavnou scénu a naprosto selhává i v romantické linii. Mezi Hillem a Lauren London to vůbec nefunguje a jejich chemie má nejspíš spočívat v tom, že oba nosí hodně barevné oblečení. 

Ani v kombinaci s Eddiem Murphym to však Jonahu Hillovi příliš nefunguje, i když se oba viditelně snaží se svými charaktery pracovat, jak jen to jde. Jenže scénář jim nedopřál ani příliš společných scén a nemají moc co hrát. Všechny postavy jsou zde totiž absolutně nesympatickými, otravnými a (ano, musím to použít znovu) toxickými jedinci, s nimiž by člověk nedokázal vydržet v jedné místnosti bez toho, aniž by jim rozbil hubu. Představa, že jim bude člověk držet palce či jim dokonce uvěří jejich nepravděpodobné prozření na konci, je tak ve výsledku úsměvnější než kdejaký zdejší vtip. 

Přehrajte si trailer Upřímně, doteď nechápu, kde se onen humor a vtipné hlášky měly ve filmu objevovat. Snímek je totiž směskou uspávajících a nezajímavých dialogů, u nichž člověk ani místy nepozná, co na nich mělo být vtipného. Spíš člověka nutí k přemýšlení, zda tohle tvůrci mysleli opravdu vážně. Z jiného těsta je jeden z těch kousků, který se snaží být za každou cenu cool, moderní, progresivní a ještě u toho chce rádoby nastavovat zrcadlo jednotlivým problémům či kulturám. Ve výsledku je ovšem jasným důkazem toho, jak by se s podobnými motivy rozhodně zacházet nemělo a nejen, že se u něj budete nudit, ale navíc vám bude za autory i trochu trapně. Na druhou stranu, na všechno se musí koukat i z té lepší stránky. Hlouběji už totiž Netflix svůj komediální rok odstartovat nemohl. Po tomhle průseru už může být fakt jenom lépe.