Win Win je na první podhled jedním z těch filmů, které s trailerem nemají šanci prorazit. Je tu pár obyčejných lidí, kteří řeší obyčejné problémy, a celé to vypadá jako průměrný americký nezávislák, v němž si dává oddech parta zkušených herců. V podstatě přesně to, co by se mohlo klidně točit u nás, kdyby někdo napsal kvalitní scénář a měl kuráž ho nepřevrátit do komerční břečky. Jenže Win Win má jednu zásadní výhodu, díky níž ční nad konkurenci. Není jí Paul Giamatti, který zase jednou vypadá příjemně civilně, ani Jeffrey Tambor, jehož přítomnost je vítaná v libovolném filmu. Mluvím o Thomasovi McCarthym, který nám právě představuje svůj třetí celovečerní film. Je dobře známo, že podobné projekty stojí na silné tvůrčí osobnosti. A tou McCarthy bezesporu je. Natočil totiž Přednostu a Nezvaného hosta, dva filmy, které se staly příjemným překvapením snad pro každého, kdo na ně narazil. I Win Win se tváří jako něco, co kolem většiny diváků prošumí, protože je tu nevýrazné všechno od všudypřítomné kombinace žluté a tmavě zelené až po název. Jenže právě díky tomu se může stát velepříjemným překvapením, která na konci roku bojují o místo v topkách. Snad se tedy McCarthymu zadaří i tentokrát.
