České historické filmy obvykle nabízejí morální dilema, bláto (ehm, až na běloskvoucího Křižáčka) a rozpočet ukrytý pod umělou mlhou. Vyvolený na své omezené prostředky reaguje mnohem zábavněji: udělá z nich princip. Režisér Cesty do Říma, Tomasz Mielnik, převádí poslední dokončený román Thomase Manna (toho pána z nedávné Domoviny) do podoby teatrálního anti-eposu plného bizarnosti, loutek, viditelných kulis, mimózních dialogů a záměrně neohrabané akce, jíž jako by vymýšlela okresní pobočka Monty Pythonů. Ostatně i Jan František Uher hraje Gregoria alias budoucího papeže Řehoře se smrtelnou vážností člověka, který netuší, že všichni ostatní sledují komedii. Podobný přístup samozřejmě není nijak originální, ale vyžaduje inscenační důvtip - udržet polohu a la polský seriál 1670 nebo filmy Wese Andersona, je totiž složitější, než by se mohlo zdát. Vyvolený rozhodně nevypadá jako něco, co by se mělo líbit všem. A taky nebude. V záplavě zaměnitelných tuzemských komedií je však podobný počin skoro malým zázrakem. Velmi silné tři.