Hollywood je plný wrestlerů. Když máte svaly, několik let mlátíte lidi v ringu, něco vydržíte a zároveň zvládnete složitou bitkařskou choreografii, jste ideální materiál do akčních filmů. Většina wrestlerů to samozřejmě velmi rychle zabalí, pár z nich však zvládne uspět a promlátit se do první hvězdné ligy. A tam je to po pár letech přestane bavit. Dwayne Johnson letos zkusí biografické drama The Smashing Machine, John Cena už má za sebou několik povedených komediálních rolí a Dave Bautista by se rád stal seriózním hercem. A jde tomu dost naproti, protože shazuje muskulaturu. Vražda hrou tak může být jednou z posledních příležitostí, jak si tohohle sympaťáka užít v akční poloze. Ale stačí to? 

Joe Flood patří k nejlepším nájemným vrahům v Evropě, jenže teď se zamiloval. Kvůli tanečnici Maize chce začít sekat dobrotu, bohužel osud rozhodne jinak a Joe zjistí, že umírá, takže udělá jedinou logickou věc. Nechá vypsat odměnu sám na sebe, aby pak Maize mohl posmrtně poslat peníze z pojistky. Zájem o jeho hlavu mají ti nejlepší a nejschopnější konkurenti z celého starého kontinentu, takže by to měla být rychlovka. Pak ovšem Joe zjistí, že šlo o omyl a že je zdravý jako řípa, kontakt se ale zrušit nedá, a tak ho čeká pár nepříjemných chvil s bývalými parťáky…

Vražda hrou: FOTOGALERIE

Tenhle příběh už jsme viděli v nepočítaně akčňácích a tvůrci Vraždy hrou se ani v nejmenším neobtěžují nějak zásadně ho upravovat, vylepšovat nebo se tvářit novátorsky. V podstatě jde od začátku o jediné – rozdat karty tak, aby se hlavní hrdina mohl střetnout s co nejvíce zabijáky, přičemž ti by ideálně měli být dost bizarní, zajímaví a zábavní, aby to utáhlo hodinu a půl. Což se v případě tohohle akčního béčka víceméně stane. 

Režisér J.J. Perry patří mezi legendy mezi kaskadéry a choreografy bojových scén, takže v akci mu to šlape velmi dobře. Dave Bautista, toho času pořád ještě velký jako pick-up, tu spoléhá především na svou sílu, ne na elegantní choreografii a jde o vcelku zajímavou a zábavnou změnu. Když jeho obří Joe Flood doslova zadupává do země komando korejských hitmanů s pochybným módním vkusem, můžou se Bautista i Perry solidně vyblbnout a dojit eRkový rating na maximum. Přičemž je to obvykle stejně krvavé, jako legrační, protože Vražda hrou se úplně vážně nebere. 

Tvůrcům se vůbec povedlo dostat před kameru zajímavou partu druholigových bouchačů, kteří dostanou dost prostoru předvést, co umí. Scott Adkins už nám sice malinko stárne a má za sebou lepší bitky, ale Adkins na půl plynu je pořád hollywoodská špička. Když ho navíc spárují s wrestlerem Drew McIntyrem a oba jedou styl „tupé hovado all the way“, tak se na to příjemně kouká. Stejně jako na bitky s rychlonohým Markem Zarorem nebo nezklamávajícím Danielem „jsem dneska fakt v každém akčňáku“ Bernhardtem. Takže potud dobrý. V akčních scénách plných šikovných lidí a dostatečného množství nápadů je Vražda hrou fajn zábava. A to mezi tím? To musíte nějak přežít. 

Ale nebojte se, zase takové peklo to není. Jen je tu od začátku jasné, že cokoliv mezi dejme tomu řežbou v klubu a likvidování motorkářů ve skladišti má být jen a pouze výplň. Věděli to tvůrci, diváky by to překvapit nemělo. Vražda hrou zůstává i přes účast několika známějších ksichtů neambiciózním béčkem, jehož neúspěch v kinech nejspíš nikoho šokovat nemohl. Na druhou stranu jde přesně o ten typ akční zábavy, kterou když si fandové žánru pustí doma večer na Prime Video, tak dostanou to, co chtějí. 

Pusťte si naše MovieZone Live, ve kterém Vraždu hrou probíráme

Přehrajte si trailer Bautista tu navíc měl možnost zahrát si alespoň na chvíli v něčem, co připomíná romantiku a ona i celkem funguje, i když o Sofii Boutellu, která váží tak třikrát míň, jsem měl v milostných scénách trochu strach. Bohužel celá dějová linka s přehrávající a reálně nic nedělající záporačkou a zabijákem Lovedahlem, jenž s sebou nedobrovolně tahá neschopného parťáka, k ničemu nevedou a v druhém případě zavání občas i trapností. V neakčních sekvencích tak Perry občas vyloženě tápe a stávají se jen nutnou vatou vyplňující čas mezi přestřelkami a bitkami. V kině bych to asi považoval za problém, doma na gauči s ovladačem v ruce se s tím ale dá něco dělat celkem snadno. A pak za měsíc zapomenout a čekat na další podobný film. Tak si sami ujasněte, jestli ten, který je „celkem dobrý“ potřebujete vidět. Nabídka je víc než široká.