Denní směna je přiznané béčko, to je potřeba vyjasnit předem. Debutující J.J. Perry, šéf mnoha druhých štábů, kovaný kaskadér a fanda bojových umění si tu plní sen a snaží se navázat na tradici hrdých akčních béček z osmdesátek a devadesátek, kdy se na chatrný děj navěšovaly akční scény, v nichž se právě členové kaskadérského cechu snažili ukázat, že Amerika je v padání z výšky, knokautech a ježdění bokem zdaleka nejlepší. A už úvodní scéna, v níž čistič bazénů, ale i upírských příbytků, Jamie Foxx, ukazuje devadesátileté upírce, zač je toho loket, příjemně láká na retro akčňák, který do puntíku naplňuje své ambice. Není to nabubřelá nuda jako Red Notice nebo The Gray Man, ale upřímné béčko, kterému ledacos odpustíte, protože uhání kupředu a spoléhá na charismatické herce. Samo o sobě to ale na stupně vítězů nestačí.

Foxx se tu neprofiluje jako chladnokrevný lovec upírů Blade, ale jako obyčejný táta od rodiny, co loví upíry na vlastní pěst, protože odborová organizace, štědře odměňující vytržené tesáky bankovkami, ho ze svých řad vyloučila za mírně řečeno nekompromisní metody. J. J. Perry tu pod dohledem produkujícího Stahelskiho maluje svět, v němž by se klidně mohl pohybovat i John Wick, protože antiupírská organizace funguje na podobných principech - komplet s centrálou plnou retro nábytku a hardwaru, oceňovaním zabitých upírů podle počtu jejich křížků i obětí apod. Jemně načrtnuto v rámci béčka rychle uhánějícího kupředu to vlastně funguje, horší už je to jen ze zběžně představenými záporáky, co toho moc nenamluví a snaží se nám naznačit, že v Los Angeles funguje vampýrská mafie a snaží se rozlézat do zbytku světa a ovládat naše životy. Bla, bla, bla… tohle dokázal Blade i díky skvělému Stephenu Dorffovi na ploše několika minut, ale Perry bohužel není zručný vypravěč a vlastně se jen třese, až bude moct zase odmávnout další akční scénu.

Budování vnitřního světa, ne nepodobné třeba i netflixovské rádoby hitovce Bright (vím, vím, ale já na ni vlastně vzpomínám celkem rád), vychází po dvou hodinách trochu vniveč a Denní směna bude pravděpodobně dalším z marných pokusů nastartovat filmovou sérii, ale Jamie Foxx neúnavně táhne tuhle káru dopředu, a dokonce si občas pinkne i zbytkovou buddy chemii s Davem Francem. Nejlíp je ale filmu během přestřelek a honiček. Toho prvního je až až, dokonce i komická postavička kovboje v podání Snoop Dogga vytáhne rotačák, a bitky jsou překvapivě omezené jen na pěšáky, co se svými končetinami umí zacházet, viz pětiminutové cameo “boykovského” Scotta Adkinse, jenž vyčistí hnízdo plné upírů se svým “bráchou”, ochotně se ukloní a zmizí z děje stejně rychle, jako do něj nakráčel s batohem plným vysokých kopů. Roztomilé, i když možná trochu nesourodé, ostatně jako celý film.

Foxx se prostřílí a prohoničkuje (nad auty se tu vznáší drony v honičce, kterou by záviděl i Michael Bay) ke zdárnému konci, kdy finále je překvapivě slabší než zbytek filmu, protože Perry tu musí kromě lákavých atrakcí také zatočit s dějem, což mu jde o poznání hůř než dirigování kaskadérů. S lepšími záporáky a nějakým tím producentem v zádech, co by občas ukončil jeho tápání, mohl být výsledek o fous lepší. A pravděpodobně i kratší, ale nerad bych předznamenával, že Denní směna je jako jakákoliv jiná netflixovka, protože většinu času se budete v tomhle světě bavit a velkoryse přimhouříte oko nad jeho nedostatky. Potenciál tu rozhodně je, Perry si svůj dlouho odkládaný režijní debut užil a Foxxovi by z toho do budoucna mohla kápnout nějaká ta akčnější, střemhlavější role. Ostatně na toho Bladea jsme ho pasovali už dávno, a když to nevyšlo, zahrál si ho alespoň tady.

Z celé Denní směny přímo cáká radost nad hraním si s autíčky a pistolkami. Kaskadéři jsou často prostě jen “velcí malí kluci”. Tady jim někdo dal volné pole působnosti a jakkoliv film působí jen jako sled akčních scén, které jsou coby blyštivé korálky navěšené na sotva existující zápletku. Méně je někdy více, když do všeho skočíte po hlavě a spoleháte na vlastní schopnosti. Ale dost těch kaskadérských analogií, tentokrát se Netflixu nebojte a běžte se bavit. Denní směna jen málokdy zpomaluje a v sezóně, která je na oddechové filmy poměrně skoupá, se jí dostane zasloužené pozornosti. Jak se říká jinde “tři hvězdičky, nebo v našem případě sedm z deseti, JE doporučení”. V tomhle případě se za tím číslem skrývá víc, než byste si na první pohled mohli myslet.

Přehrajte si trailer P. S. Ano, Projektu Power jsem před dvěma lety dal taky šestku a dnes v podobných filmech přehodnocuji na pět (což je běžné, hodnocení prostě “kloužou”), protože je to mnohem víc kalkulovaný projekt než “srdíčková” Denní směna. Obojí však spolehá stejnou měrou na skvělého Foxxe a v obou případech jde o mid-budget filmy, kterých by měl Netflix točit víc, protože v kinech prostě chybí.