Kolik filmů o pomstě už jste v životě viděli? Vzhledem k tomu, že se tohle téma nějak objeví v téměř každém akčňáku nebo thrilleru, asi hodně. Přijít s něčím novým nebo neokoukaným tedy dá zásadní práci, a když svůj film nazvete Vendeta, moc to nevypadá, že plánujete sršet originalitou. To si tvůrci nového českého thrilleru zřejmě dobře uvědomují, proto ani nepřekvapí, že sázejí na něco úplně jiného. Totiž na heslo „v jednoduchosti je síla“.

Vendeta: FOTOGALERIE

Vendeta je přímočará a jistě zrežírovaná thrillerová hříčka o tom, co s člověkem udělá nezdolná touha po pomstě.Když tedy budete vcházet do kinosálu v očekávání, že Vendeta převrátí žánr naruby a dravě se popere se všemi dostupnými klišé, mohli byste se krutě spálit. Tenhle film skrývá překvapení na jiných místech, a tím hlavním je zápletka. Je velkým plusem, že se podařilo udržet trailerovou kampaň na uzdě (přehnaně sdílná je až poslední upoutávka), jelikož celá úvodní dvacetiminutovka stojí právě na tápání, co se bude dít. Místo předvídaného rozjezdu se film vrhá úplně jinam, a nechává vás na vážkách, jak brutální start je na vás přichystaný. Naplno si tak „užijete“ pár tíživých scenáristických zákrut, které byste si jinak spíš otráveně odškrtávali. A naplněni nadějí čekáte, kudy film vykročí dál.

Z tohohle rozstřelu potom důsledně těží celý zbytek filmu, který už se ale vydává po víceméně známých kolejích. U velké části Vendety bohužel není příliš těžké odhadnout, co se bude dít dál. Žánrové konvence tu až na jednu zásadní (a ohromně působivou) scénu mají příběh pevně v sevření, člověk se tak musí začít spoléhat na vizuální, dramatické a vypravěčské podání filmu. To naštěstí v klidu splňuje evropský standard, což vzhledem k producentskému pojítku s vynikajícími Pouty zas tak nepřekvapí. Přesto ale potěší vidět český film, ve kterém má kamera vážně něco do sebe, hudba se (až na přepálené mozartovské odbočky) snaží pečlivě dolaďovat jednotlivé scény, a když jde do tuhého, nemáte nutkání se smát hereckým výkonům.

Přehrajte si trailer U Vendety stojí váha příběhu na aktérech, kteří nemají moc času si vydechnout. Prakticky každá scéna tu obsahuje buď potřebný dialog, nebo alespoň přikládá pod kotel atmosférického dusna. A přestože pokusy o psychologickou drobnokresbu často nejsou stoprocentní, je vcelku radost pohledět na promyšlenou režijní práci a sebejisté herce. Všem zúčastněným samozřejmě kraluje Ondřej Vetchý, jemuž není problém uvěřit všechny důležité pohnutky. Nezaostávají ale ani ostatní, a Oldřich Kaiser, Igor Chmela a proti typu obsazený Marek Taclík by se mohli v podobných filmech klidně objevovat co nejčastěji. Na velmi solidní úrovní je potom i zbytek ansámblu, ačkoliv by jejich scény určitě snesly nějaké to pilování v dialozích.

Takhle krypticky bych mohl pokračovat ještě pár dalších odstavců. Vendeta ale koneckonců není filmem, na kterém by se dalo něco hluboce rozebírat. V první řadě to pořád je přímočará a jistě zrežírovaná thrillerová hříčka o tom, co s člověkem udělá nezdolná touha po pomstě. A jako taková splňuje nejen technická kritéria, ale daří se jí obstojně zvládat i ta ostatní. Příběhu by sice slušelo trochu doslovnější finále a občas by mohl lépe prodat časové skoky, které se vyplňují až příliš předvídatelně. Ve finále vás ale čeká solidní český biják, jenž by mohl být odrazovým můstkem pro další, podobně laděné produkce. Stačilo by přidat víc akce, brutality a nápaditosti, a mohla by se směle vyrábět konkurence širokému světovému sortimentu.