Na úvod jenom taková osobní historka. Kdysi dávno po zhlédnutí prvního Kruhu a celovečerního Jaye a Tichého Boba jsem měl parádní námět na film. Byl by o filmových kriticích, co odstřelují filmy jako na běžícím pásu. A když pak ty filmy vyjdou na DVD, vylezou jejich postavy z obrazovky a umlátí ty kritiky k smrti. Přijde na to nějaký filmový vědec a začne po tom pátrat… bla bla bla. Byla to klasická šuplíkovka, protože kdo by tady něco podobného točil. No a teď si přijde Dan Gilroy a natočí to pro Netflix, akorát jsou tam místo filmových kritiků dobře oblečení pánové, co v Kalifornii kecají do umění a vraždící démoni lezou z obrazů a nikoliv obrazovek. A je to příjemně hravé a nenucené. Tak díky, Dane, žes to natočil, abych já nemusel.

Na Velvet Buzzsaw je zároveň vidět, že ta nosná zápletka vlastně zas tak moc nosná není (co byste taky čekali od mého… pardon Danova… scénáře), spíš jde o takový ten nápad, co nosíte v hlavě a vyhrknete ho, když se někdo zeptá, zda máte něco v rukávu. Gilroy prý premisu naškrábal do bločku po návštěvě umělecké galerie. Sám umění miluje, ale pro jistotu nesbírá - leze to trochu do peněz. Podle nepsaného pravidla musí mít všechny netflixovského celovečeráky ke dvěma hodinám, aby se stopáží nemlátily s devadesátiminutovými televizárnami. Velvet Buzzsaw by bohužel slušelo právě půldruhé hodiny, ale pokud se naladíte na její notu, nebude vám pomalejší tempo vadit. 

Velvet Buzzsaw: FOTOGALERIE

Gilroy své figurky staví trpělivě - známého kritika, chamtivou majitelku galerie, její snaživou asistentku, vyhořelého umělce, nadrženého skladníka apod. Může si to dovolit, protože kromě Gyllenhaala a svojí manželky (Rene Russo) nalákal před kameru třeba Toni Collette, Daveeda Diggse nebo Johna Malkoviche. To jsou herci, kteří vtisknou charakter i poměrně plochým postavám, takže vlastně moc nevadí, že detektivka v první půli běží na půl plynu. Vnímavý divák rychle pochopí, že tahle umělecká smetánka z L.A. je zralá na odstřel, takže když se objeví tajemná sbírka obrazů ještě tajemněji zesnulého neznámého umělce, všichni už tuší, že jde o umění, pro které se umírá. 

Dokonce i sympaticky vyšinutý Gyllenhaal, kterému budete po většinu stopáže fandit, se dopustí prohřešku proti dobrým mravům, takže bude mít v závěrečném zúčtování co dělat. Od Velvet Buzzsaw nesmíte čekat překvapivé zvraty nebo nějaký hlubší komentář jako v případě Gilroyova debutu Slídil. Ten se alespoň opíral do občanské žurnalistiky, hranic bulváru a soudobějších otázek - navíc prostřednictvím fantastického Gyllenhaala, agresivní formy a vyšperkovaného scénáře. Velvet má podobnou DNA, ale je o poznání mírnější. Láká diváka, který je znalý pravidel hry, aby se opřel a v klidu si vychutnal rozvernou báchorku o vraždících obrazech. Herci jsou skvělí, vizuál na jedničku, Los Angeles jako obvykle představuje víc než přesvědčivý kompars, a dokonce i ty triky, pod nimiž ožívají obrazy, skulptury i jiné performance, jsou poměrně fajn. 

Přehrajte si trailer V kostce řečeno, tohle je přesně ten typ filmu, který rád na Netflixu nacházím. Ambiciózní, od šikovného tvůrce, ale zároveň tak akorát vhodný pro “menší plátno” a chvíle oddechu. Velvet Buzzsaw neudělá díru do světa, ale je zatraceně těžké na něm hledat výraznější chyby. Dan Gilroy si zkrátka svou rozpustilou myšlenku povodil s citem zkušeného profesionála. V kinech by snímek zapadnul někde v únorové záplavě malých filmů, na Netflixu může sbírat nové a nové diváky podstatně snáz. A já mu jich rád pár pošlu, protože pro tyhle autorské portréty lidiček z Los Angeles ve stylu “o nás pro nás” mám docela slabost.