Baz Luhrmann je zpátky. A okatě zkouší napodobit svůj majstrštyk Moulin Rouge! Proto usedá za psací stroj další idealistický chlapík, aby do něj vyťukal novou tragickou lovestory. Znovu se noříme do naleštěného světa plného prchavých požitků – chlastu, tance, radosti a erotického jiskření, kde se přitom vypráví srdceryvný příběh osudové lásky.

Může se to zdát jako přílišná zkratka, ale je zjevné, že po nepříliš úspěšné Austrálii se Luhrmann natvrdo vrátil ke konceptu Moulin Rouge. Nejdřív taneční rej, konfety, ohňostroje a šampaňské, tuna opojného pozlátka, a pak teatrálně přehrocené emoce. Jenže tohle není pařížský kabaret, ale adaptace literární klasiky, jíž tohle zacházení tak úplně nesvědčí.

DiCapriovo charisma by utáhlo i pokračování Jak ukrást Dagmar.Nic proti frenetickému tempu, opulentní výpravě a střemhlavé audiovizuální stránce, kdy se pod přívalem prolínaček a trikových exhibic divák málem dusí. Na pohled je Gatsby opravdu velkofilmem, přeleštěným na maximum, až na samou hranu snesitelnosti. Jenže často tu uniká to podstatné, co do svého nejslavnějšího díla vetknul Francis Scott Fitzgerald. Neznalí předlohy by nad tím mohli mávnout rukou, koho zajímá kniha, že. Jenže ona sakramentsky moc zajímá hlavně Baze Luhrmanna a jeho scenáristické parťáky, protože co do slov jde o adaptaci velmi věrnou. Citují se doslovně celé věty, odehrávají se vesměs všechny scény, zjevují se všechny postavy z knihy, i ty, které film neumí vůbec prodat a na filmovém plátně tedy vyznívají úplně plonkově a bylo by účelné je anihilovat (třeba slečna Bakerová).

Přehrajte si trailer Relativně skromná předloha je tak převedena v dvouapůlhodinový kolos, který nedrží moc pohromadě a zase jednou funguje spíš jako přepálená ilustrace. Audiovizuálně opulentní luhrmannovština, ve které rapuje Jay-Z, duní discobeaty a mezi digitálně nedopečenými mrakodrapy poletuje kamera i sporťáky zbohatlíků, dokáže přikovat zorničky k plátnu, ale dialogy postav i jejich emocionální pnutí mizí do ztracena. Spousta scén zaniká pod balastem montážních exhibic, místo vět posouvajících děj se do paměti derou spíš výkruty tanečnic a nános cingrlátek. DiCapriovo charisma by sice utáhlo i pokračování Jak ukrást Dagmar, přesto se mezi ním a Carey Mulligan (obsazenou podobně nevhodně jako Tobey Maguire) zhmotňuje celkem mdlý a občas těžko uvěřitelný vztah. 

Od kabaretního afektu a uječené maškarády, i od všech těch přesvícených obličejů na zeleném klíčovacím pozadí, kde se s triky nesmyslně plýtvá, se k hlubším vrstvám celé té milostné linie nejde moc prokousat. A i když Luhrmann oproti knize efektně zesiluje a vyhrocuje nejvděčnější dramatické scény (první setkání Daisy s Gatsbym i hádka v apartmánu jsou výborně gradované), celý příběh se zploštil a jeho finále působí spíš tragikomicky, než že by dojímal k slzám.

Velký Gatsby: FOTOGALERIE

Možná že má Luhrmmanův film přesah na druhou a svou nabubřelostí a marnotratností odráží i nabubřelost a marnotratnost svých postav. Ale mnohem spíš tu sledujeme umlácení podstaty sdělení číčovinkami okolo, kdy vtahující videoklipová stránka odtahuje od příběhu a naopak. A celkem na tuty tu máme blyštivý megafilm, co se nezvládl stát opravdu velkým filmem.