Miroslava Krobota mám poměrně rád. Baví mě v komediálních rolí typu Okresní přebor, kdy svým typickým kamenným ksichtem a suchým humorem dokáže výtečně prodat jakoukoliv repliku a má parádní komediální timing. Což ostatně potvrzuje i ve svých ostatních tvůrčích štacích, zejména v Dejvickém divadle. Jenže zatímco na prknech, co znamenají svět, se mu daří a jako herec si získal u diváků velkou oblibu, jeho režijní snahy u filmu dosud dopadaly hodně nevalně. Díra u Hanušovic byla úmornou a ospalou nudou a Kvarteto bohužel nedopadlo o moc lépe. Dokázal Krobot režijní smůlu prolomit na třetí pokus, komediální Velkou premiérou? Svým způsobem vlastně ano. Pořád tu však zůstává několik velkých ale.

Krobotova novinka pojednává o pražském herci Šnajdrovi, jehož manželství prochází krizí. Partnerka je na něj alergická a on sám se zajímá hlavně o divadlo a hraní, než zachraňování rozpadajícího se vztahu. Místo chození na manželské terapie proto raději vezme lákavou nabídku v Olomouci, kde bude moci v divadle poprvé režírovat. Nastěhuje se tedy ke své svérázné babičce, zakouká se do její pečovatelky Mikiny a chystá svou první ambiciózní improvizační show. Za krkem má pak nejen nespokojenou manželku, ale také tamního šéfa divadla s politickými ambicemi Grunta, jenž chce od Šnajdrovi hry událost sezóny.

A co se humorné stránky týče, funguje tentokrát snímek podstatně lépe než při předešlých Krobotových pokusech. Tvůrce servíruje nejen správně trhlé a bizarní postavičky, ale zejména v jednotlivostech poměrně funkční a vtipné scénky s fajn hláškami a nápaditými gagy, které nezapřou Krobotův typický rukopis a dokáží poměrně bez problémů vykouzlit úsměv na tváři. Ze snímku je pak v mnoha ohledech cítit nejen režisérova osobitá tvůrčí ruka a parádní cit pro komediální timing, také má ovšem v jistých scénách tu správnou auru Dejvického divadla. A hodně tomu pomáhá samozřejmě i samotné obsazení, které má Krobot už z velké části dost ozkoušené. 

Pavel Šimčík není zrovna velký herecký tahoun, jeho dialogové výměny s naštvanou manželkou v podání Kláry Melíškové však fungují na jedničku, stejně jako romantické tokání s až nečekaně příjemnou Ivou Pazderkovou. Krobot s Bokovou si pak ve vedlejších roličkách odehrají svůj milý standard a nejvíce pozornosti na sebe poutá správně rozjetá Iva Janžurová s Tourettovým syndromem, která si svou roli strašně užívá. Právě správně uvolněné obsazení pak umí skvěle prodat každý gag. A že jich scénář nabízí poměrně dost.

Jenže zatímco psaní vděčných hlášek nedělá Krobotovi sebemenší problém, ve filmovém vyprávění stále poněkud tápe. Velká premiéra je sice zdaleka jeho nejdiváčtějším kouskem a obstojí v zábavných scénách, jako celek ale nedrží vůbec pohromadě. Snímek je plný podzápletek a konfliktů či potenciálních vztahů mezi postavami, v podstatě žádnou z těchto linek nedokáže ovšem scénář dostatečně využít a několik jich dokonce vyšumí do ztracena. A silná hlavní zápletka tu absentuje, protože Šnajdrovo divadelní zkoušení plné improvizace moc diváky nenadchne. Ostatně, Krobot jako by se svého typického divadelního stylu nemohl ani tentokrát úplně zbavit a kvůli tomu některé pasáže moc nefungují. Režisér pak má problémy s tempem a jeho novinka působí i kvůli mnoha linkám značně roztříštěně a nedotaženě.

Přehrajte si trailer Známý herec a režisér tak možná natočil svůj nejlepší celovečerák a fajn jednohubku, jež diváky nijak nenaštve, zároveň ovšem stojí na dosti vrtkavých scenáristických i vypravěčských nohách, které drží zejména skvělé obsazení a Krobotovy humorné frky. To sice na český neurážející průměr stačí, potenciál byl však rozhodně ještě o něco výš a nová divácká komediální klasika se tu ani tentokrát neurodila. Třeba to ale s Krobotovou křivkou zvyšující se kvality za několik let přijde.