Průměrně hodnocený i vydělávající animák se dočkal pokračování. Jupí. Na svědomí ho má jakýsi Cal Brunker, který se už na pár animácích, co nikoho nezajímaly, podílel. Zatímco jednička aspoň jakž takž pracovala s žánrem heist movie, dvojka už vyloženě klame názvem, protože parta pitvořivých zvířátek nic krást nehodlá. Ba naopak, chtějí zachránit svůj park, z něhož jim chamtivý starosta chce udělat matějskou. Pane jo, to bude vzrůšo! Pojďme se zabít.

Z prvního dílu se vrací většina starých známých pod vedením veverčáka Bručouna a jeho protějšku Andie, opět se tak dočkáme hopsajících svišťů, natvrdlých holubů i uslintané čuby jménem Mazlík. Postava Bručouna je zajímavá tím, že se jedná o jednoho z nejnudnějších a nejzbytečnějších hlavních hrdinů za hodně dlouhou dobu. Nemá ani jasně identifikovatelné vlastnosti a chová se prostě tak, jak je aktuálně pro vývoj příběhu potřeba. Tady se děti užitečného poučení nedočkají, a to i přesto, že se hlavně první půlka filmu doslova hemží moralistickými kecy.

Grafika je úsporná a nepřeplácaná. Funguje, přestože vizuálních orgií se rozhodně nedočkáme. V dabingu původní hlasy nejspíš neuslyšíte, což je nakonec dobře, jelikož největší hvězdy z jedničky se nevrátí. Liam Neeson, Brendan Fraser i Stephen Lang v tom Willa Arnetta nechali samotného, a tak je jedinou zajímavou akvizicí Jackie Chan ve vedlejší roli šéfa kung-fu myší. Ty jsou mimochodem jedním z mála pozitiv, jelikož jsou skutečně vtipné a jejich akční vložka je dost nápaditá. Tím jsou však přednosti docela u konce, a pokud vás zajímá něco jako příběh, podívejte se na trailer. Je tam všechno.

Chtěl jsem aspoň vyzdvihnout nějakou zábavnou hlášku, ovšem ve většině dialogů probíhají věty jako „Nejsme městské myši. Jsme prostě myši.“ nebo drsný stěr „Můj preparátor bude mít co dělat, aby tě poslepoval dohromady.“ A to jsem se vážně snažil vypíchnout něco zajímavého, z tohohle si však uděláte obrázek mnohem lépe. Dialogy jsou vpravdě debilní, a i když se tu a tam objeví slušný nápad, nemá dlouhého trvání. Nejlépe tak fungují klasické slapstickové vložky, které leckdy ani nedávají smysl (viz mlácení krtka z traileru), ale na titěrné diváky prostě zabírají.

P. S. Podstoupil jsem i oběť v podobě pěti minut čekání na potitulkovou scénu. Ta přišla, měla asi pět sekund a pouze vyděsila nevyřčenou možností, že by se snad mohl chystat třetí díl. U toho už být ale opravdu nechci.