Pokud nepočítáme jeden nepříliš povedený kraťas, do kin se valí už třetí plnohodnotné pokračování Lovecké sezóny. První díl na sebe před deseti lety jakžtakž vydělal a vynutil si další epizody, které v zámoří ovšem ani nešly do kin. V kombinaci s informací, že byly hlavní postavy v každém díle série dabovány někým jiným, je zřejmé, že tahle franšíza zajímá opravdu jen hrstku hardcore fandů animáků. A tentokrát bohužel i mě.

Příběh se točí kolem děsivého vlkodlaka, který údajně žije v lese, přestože ho na vlastní oči nikdo neviděl. Tuhle záhadu se z podivných a nesmyslných motivací rozhodnou prozkoumat staří známí, tedy ukecaný jelen Elliot, permanentně vyděšený medvěd Boog (po němž se tenhle díl jmenuje, přestože je v sérii od začátku… no nic) a hladový jezevčík Buřtík. Vedle nástrah lesa musejí kamarádi čelit i navrátivšímu se lovci Shawovi, který je zase jednou lačný po zvířecí krvi. Hledat logiku v chování zvířecích i lidských postav ovšem nemá příliš smysl, jelikož Strašpytel se snaží kvalitu umlátit kvantitou.

A tak není nouze o neustálé poskakování, žvanění a pitvoření. Nebojím se aktuální Loveckou sezónu označit za nejukecanější animák roku a možná ne jen tohoto. Mezi tunami slovního průjmu se občas i nějaký ten použitelný vtip najde, ovšem pochybuji, že ho děti stihnou zaregistrovat. To samé platí i o popkulturních narážkách, které by si mohli užít dospělí, pokud by tou dobou už nepociťovali vytékání mozku z hlavy kvůli na vodě postavenému příběhu. A když už jsme u té vody, tak i na grafice je patrné, že se animátoři ve stodolarovkách zrovna nekoupali. Díky tomu, že se neustále všichni hýbou, se ani nestačíte zaměřit na její průměrnost, která v konkurenci (nejen) pixarovek prostě nevypadá hezky.

Lovecká sezóna je tak trochu jiný animák, který nemůže okouzlit načančaným vizuálem, sympatickými hrdiny či smysluplným příběhem. Namísto toho sází na brutální množství průpovídek, tu a tam humor přes čáru (za což třeba žvýkání výkalů při vší svobodomyslnosti považuji) a frenetickou akci, která vám na hodinu a půl nedá vydechnout. Není to úplně zavrženíhodný koncept, ovšem pro většinu dospělých i dětských diváků je na trhu spousta zábavnějších animáků. Takže tak.