Jihokorejský režisér Kogonada má zatím za sebou pouze tři celovečerní zářezy, včetně poslední romantiky Velká odvážná nádherná cesta, která právě vstupuje do kin. Všechny jeho filmy s sebou zatím nesly mnohá ocenění, ve svém druhém zářezu Život po Jangovi se mu navíc podařilo do hlavní role obsadit sympaťáka Colina Farrella, kterému evidentně spolupráce sedla. Už v tomto dramatu pak Kogonada jasně ukázal, jaké filmy hodlá svým divákům předkládat. Pomalá lyrika se v jeho příbězích snoubí s rozpracovanými vztahy tak, aby se šlo až na dřeň bolístek a každodenních obtíží. Jednoduché příběhy v řádně artovém hávu. A právě taková je i zmíněná Velká odvážná nádherná cesta.

K Farrellovi však tentokrát přibyla i skvělá Margot Robbie, čímž vzniklo zatraceně sympatické duo. Čistě subjektivně musím konstatovat, že v Hollywoodu by se jen těžko dala najít dvojice, která by mi svou oblíbeností sedla víc. Zároveň však čistě objektivně jde o herce, kteří do kin většinou příliš davů nevábí. Jejich tváře vidí ve filmu každý rád, ale že by se chodilo výhradně na ně, o tom řeč bohužel být nemůže. Zvlášť přihlédneme-li k tomu, že Velká odvážná nádherná cesta velmi sebevědomě jede v kolejích, jež si Kogonada vyjezdil předchozími filmy. Nejde tedy o žádnou prvoplánovou romantiku, ale o velmi lyrické drama o lásce, do něhož velmi silně promlouvají i prvky magického realismu.

Velká odvážná nádherná cesta: FOTOGALERIE

Robbie a Farrell hrají postavy jménem Sarah a David. Kde jinde by se pak mohli potkat než na svatbě, která už desítky let tvoří tradiční výchozí bod romantických komedií. Na samotnou svatbu se ale oba hrdinové dostanou pouze díky zásahu prapodivné půjčovny aut, jejíž navigace jsou lehce invazivní a cestu určují dle vašeho životního příběhu. Často vás také zavedou na místo, kde najdete prapodivné dveře, které vás zavedou do důležitých okamžiků z vaší minulosti. A tak se dvě zdánlivě nesourodé postavy v tomto fantaskním světě postupně seznamují se svými dřívějšími životy. Jestlipak z toho bude láska jako hrom...

Samotný nápad na zkoumání toho, jestli si k sobě dva lidé zcela odlišného smýšlení dovedou najít cestu skrze odhalování niterných zážitků, které jsou často velmi nepříjemné, je poměrně svěží. Na papíře to jistě mohlo vydat na podnětné vyprávění, které by lákala na nevšední přístup k romantickým snímkům. A sakra - mít v hlavní roli Margot a Colina je terno, o němž by si jiní filmaři mohli nechat jen zdát, neboť charisma každého z nich je v jejich filmech až oslepující. 

To by ale u kormidla nesměl sedět režisér Kogonada. Jeho táhlý přístup k filmům může jiným sednout a například v příběhu o vyrovnávání se se ztrátou blízkého, který jsme viděli v Životu po Jangovi, šlo o vhodný přístup. U romantického tokání ten dojem nemám. Jihokorejský režisér sice v této cestě naděluje divákům svůj nejpřístupnější film a slevil z některých příliš melodramatických postupů, ovšem scénář Setha Reisse (Menu s Anyou Taylor-Joy a Ralphem Fiennesem) mu nedává příliš možností diváka oslovit.

Pomalý přístup k hrdinům, kteří za tajuplnými dveřmi odhalují své dřívější chyby i nevyřešená traumata, totiž nedává moc prostoru se s nimi sžít. A scénář z nich navíc místo živých postav dělá jen rozvláčné nositele otřesných klišé. Většinu času sledujeme jen jejich milostné tokání, což například u Linklatera vydá na nesmírně živé vyprávění. Z úst Farrella i Robbie však padají jen obecné patetické polopravdy, které najdeme jako slogany na šampónech, aniž by říkali něco skutečně podnětného či obohacujícího. 

Zasazení do fantaskního žánru snímek nicméně v mnohém ozvláštňuje. Odhalování svých dřívějších minel je jistě zajímavý způsob seznamování. Hlavní hrdinové jsou však stejně neuchopitelní jako prostředí, v němž se nachází. Smyšlený svět nemá žádná pravidla ani jasné hranice. Sarah i David se v něm prostě ocitnou a více to neřeší. Spíše než jako živý mechanismus pro poznávání hrdinů tak kouzelné dveře působí jako laciná scenáristická berlička, která opět vrší jedno klišé za druhým. Neuchopitelnost je znát i na žánrové nejasnosti, neb Kogonada občas divákům servíruje tklivé drama, někdy zas přikročí k muzikálu a jindy k sebe shazující komedii. Zábavné však není ani jedno. Potvrzením toho budiž účast Phoebe Waller-Bridge, jež se tu zjevuje v podivně komické roli bez jakéhokoliv smyslu či zábavnosti, jen v ostrém kontrastu s dosud viděným.

Kogonada však zručně pracuje s vizuálem a jde o autora, který umí záběry důsledně komponovat. Občas se opět přikročí k až příliš kýčovitému výjevu, většinu času je ale Velká odvážná nádherná cesta dobře vypadající podívanou, na kterou je radost se koukat. Film tak v mnohém připomíná spíše báseň, jenže nepříliš dobře napsanou. Nelze ani snímek ocenit jako ryze pocitový, protože kýč je tu až příliš často a občasná podnětná myšlenka je většinou vzápětí smetena lacinou průpovídkou.

Přehrajte si trailer Z průšvihu tak film tahají pouze hlavní představitelé. Je však s podivem, jak málo chemie se mezi nimi daří vykřesat, což pravděpodobně můžeme připsat na vrub pomalému i chaotickému scénáři, který se až příliš často opírá o laciný patos. O vztazích se tak nedozvíme prakticky nic, přestože pozadí hrdinů by na poutavý příběh vydat mohlo. Občasný úkrok k jinému žánru pak působí spíš rušivě, nikoliv kompaktně s dějem. A je to škoda, protože s tímhle tandemem jsme mohli mít jeden z nejromantičtějších fláků roku. A doufám, že Farrell bude mít napříště zase o něco šťastnější ruku ve výběru projektů, protože by si už zase zasloužil nějaký ten hit.