Režisér Steven Soderbergh v minulosti mnohokrát ukázal, že umí natočit drama s oscarovými ambicemi, čistě zábavnou blbinu i experiment, na který skoro nikdo nepřijde a kdo se do kina přeci jenom zamotá, tak ho nejspíš nepochopí. V posledních letech bodoval u diváků s romantikou Bez kalhot a rozhodil fanoušky střelby a výbuchů v neakčním akčňáku Zkrat. U něj a u sympaticky mrazivé Nákazy ukázal, že ho nejspíš baví chladné a pomalu vyprávěné filmy, do nichž musí člověk trošku proniknout, aby si je naplno užil. Vedlejší účinky jsou přesně takové, na rozdíl od Zkatu a Nákazy však mají jednu obrovskou výhodu.

Vedlejší účinky: FOTOGALERIE

Režisér se tentokrát rozhodl neexperimentovat ani se nepokoušel natočit film, v němž bude nějaká slavná hvězda hrát i člověka, co jde v sedmačtyřicáté minutě v pozadí za hlavními hrdiny na velkou. Jeho novinka je klasický thriller. Oficiálně se píše, že Vedlejší účinky jsou o ženě, které trošku přeroste přes hlavu užívání léků a začne malinko magořit. Doporučuji u téhle synopse zůstat a dál moc nepátrat po tom, co se stane, jinak přijdete o to nejlepší. O téhle pecce se vůbec dost těžko píše a mluví bez toho, aby člověk prozradil něco zásadního, ale zkusíme to.

Z filmu mrazí, ať už se tváří jako angažované drama, nebo nestandardně podaný thriller.Soderbergh a jeho scenárista Scott Z. Burns, jenž s ním dělal na Informátorovi, Nákaze a má prsty i ve třetím Bournovi, totiž přichází s příběhem, ve kterém s divákem možná malinko vyjebávají, ale vy si to budete užívat. Tvůrcům se totiž povede během hodiny a tři čtvrtě několikrát změnit hlavního hrdinu a vlastně i celý žánr a to, co zpočátku vypadá jako komorní obžaloba farmaceutické lobby, je najednou po pár minutách poctivý napínák, v němž se nakonec závislost na léčivech moc neřeší a místo toho se tu obyčejný hrdina pokouší zachránit svůj obyčejný život. Kdybyste si pustili první a poslední půlhodinu, nejspíš byste měli pocit, že koukáte na dva zcela odlišné filmy. V prostřední části se Vedlejším účinkům skvěle a přirozeně daří klouzat z jednoho žánru a typu atmosféry k něčemu zcela jinému. Nečekejte twisty typu "konec, nazdar, teď kašleme na psychologii a točíme detektivku". Vše je nádherně plynulé a je doslova radost užívat si, jak se mění nálada Vedlejších účinků, jejich hrdinové a v konečném důsledku i celé vyznění.

Steven Soderbergh se zpočátku tváří, jako že točí další svůj neosobní a pomalu plynoucí film, u něhož atmosférou ukolébá diváka a nechá ho, aby ho postupně pohltila. Ale po půlhodince si nejspíš uvědomíte, že vás zdeptaná Rooney Mara, obětavý psychiatr Jude Law nebo odměřená Catherine Zeta-Jones zajímají mnohem víc než hrdinové jeho posledních kousků. A ačkoliv si možná budete říkat, že tomuhle tématu by slušela trošku dravější a klasičtější thrillerová režie, právě Soderberghův zdánlivě odtažitý styl tu funguje naprosto dokonale. Z Vedlejších účinků mrazí, ať už se tváří jako politicky angažované drama, nebo nestandardně podaný thriller, jen se divákovi pod kůži dostává trošku méně očividným způsobem.

Přehrajte si trailer Vedlejší účinky se navíc mohou opřít o vynikající kameru, minimalistickou mrazivou hudbu Thomase Newmana a pochopitelně o herce. Jude Law tu podává jeden ze svých vůbec nejlepších hereckých výkonů. Ale hlavně - a toho si cením osobně nejvíc - film dokáže neustále překvapovat. V rukou nějakého hollywoodského rutinéra by z toho mohl být fajn thriller, Soderbergh s Burnsem jsou však celou dobu kousíček před divákem, hrají si s jeho očekáváním a i když při troše přemýšlení nejspíš zjistíte, že ne všechno v příběhu úplně sedí, rádi to těm dvěma odpustíte. Už kvůli tomu, že takhle chytře si s thrillerovým žánrem už dlouho nikdo nepohrál. Vyloženě se těším, až si dám druhé kolo a všechno si to patřičně vychutnám. Poprvé jsem měl jen čas užívat si, že mě v kině zase něco po hodně dlouhé době vyloženě posadilo na zadek.