A teď vám nedám to, co chcete, chátro! Pochechtával jsem se, když kolegové komentovali Zkrat se slovy, že Steven Sodebergh dělá divákům naschvály. Úmyslně s nimi, ehm, vyjebává a znepříjemňuje jim slibný agentský biják. Nedopřeje jim radost z naplnění konvencí a očekávání, neuspokojí je přívalem adrenalinu či napětí, a to zjevně záměrně. A intouši za to Soderbergha klidně velebí, protože je to přeci tak originální a neotřelé...

Zkrat: FOTOGALERIE

Žádná akční pasáž nejde na doraz.Inu, jak se to vezme. Taky to můžeme nazývat trucpodnikem a nesmyslným samožerstvím. Onanií, na jejímž konci je zbytečný film. Zkrat je definicí sousloví „promarněný potenciál“, protože v něm je všechno narýsováno na agentský flák roku. Dokonce se tímhle směrem občas našlapuje: Z bitky v hotelovém pokoji mezi Michaelem Fassbenderem a Ginou Carano odtušíte, že na filmu dělá elitní tým filmařů, od choreografů po střihače, že skvělé herce doplňuje schopná kopáčka a že by ty velké hvězdy mohly rozvibrovat na maximum plochy špionážní, politické, psychologické, ale dokonce i existenciální (viz noční setkání několika agentů ve vile, což je jediná trochu atmosféričtější a propracovanější pasáž). Místo toho ze sebe vysypou deset tuctových vět a nechají se oddělat.

Soderbergha poslání experimentátora a nenápadného provokatéra tentokrát dovedlo k tomu, že nám předhodil ohlodaný žánrový pahýl s obligátní akční story. Zkrat vypráví o silné ženě, jíž zradili a ona jim teď nakope zadky, přičemž odhalí, kdo na koho intrikařil. Gina Carano jako Mallory v sobě však nenese pomstychtivost, ani touhu po pravdě, je jen nudnou typizovanou figurkou, která bez emocí skope všechno od pěšáků po krále. Aniž by zaujala čímkoliv osobitějším a snažila se dostat diváky na svou stranu.

Tohle není další bourneovka, i když jsme ji mohli klidně taky udělat, jako by řval z plátna Soderbergh. Tváří se při tom, že sledujeme něco sofistikovanějšího. Na základě jeho dřívějších filmů mu můžete věřit. Deset minut bez problémů, půlhodinu s námahou, půl druhé hodinky... už bez šance. Tohle je totiž jiná cesta pro nic za nic.

Žádná akční pasáž nejde na doraz a jejich spojnice jsou tak vysušené na kost, že v nich nejde nalézt dost diváckých živin. Jasně, ze stejného půdorysu vzešla spousta béček nebo už zmíněná mnohovýznamová a nepokrytě geniální trilogie o Bourneovi, proto není ničí povinností je opakovat. Ze Soderberghovy vědomé chůze proti konvencím ale nic poutavého nevzniká. Veškeré potěšení se vejde do třiceti minut (automobilová honička, bitky s Tatumem a Fassbenderem, poutavě paranoidní úprk z místa činu) a ve zbytku stopáže se tím strohým filmem jen dusí divák a plýtvá se možnostmi.

Přehrajte si trailer Modlete se, ať nezačnete v kině přemýšlet, co by s tímhle materiálem udělal v podstatě jakýkoliv jiný (a ne nutně stejně schopný) režisér. Takový, co by chtěl spíš trumfnout konkurenci, a ne je jen zamachrovat na hardcore cinefily či kritiky, kteří si ujíždějí na slepých uličkách. Protože když vám hlavou proskočí jakékoliv jiné režisérské jméno, stihnete se v kině nasrat ještě před tím, než si Soderbergh střihne superdoslovnou vysvětlovačku i bezpohlavní závěrečný mord. A bude zle.

Takhle bezobsažně rozhýbaná klasická formule je prostě zkratem výjimečného autora.