Už je to sice nějaká doba, co Tom Cruise skákal v televizi po gauči, ale tenhle exces mu cejch podivína vypálil hodně hluboko. Herecká superhvězda byla během několika dní degradována svým chováním na prvotřídního magora, z něhož si všichni dělají nepokrytě legraci. Tenhle jeho mediální průšvih hodně ovlivnil i Valkýru, která se po dlouhých porodních bolestech, přetáčkách a čachry s datem premiéry dostává i do českých kin. A ačkoliv negativní reklama v podobě Cruisových skákacích výstupů a pobouřené články o tom, že hlavní hvězda ve filmu provolává slávu Adolfu Hitlerovi, filmu rozhodně dobrou službu neudělaly, byla by zatraceně velká chyba nechat se tím vším přesvědčit, že Valkýra je špatný film. On totiž není. Ani trochu.

Příběh o skupině vojáků, kteří se rozhodli během druhé světové války zlikvidovat vůdce třetí říše a pokusit se z Německa zachránit to, co zbylo, nejspíš do jisté míry zná každý. Zabít Adolfa Hitlera se Clausi von Stauffenbergovi nepodařilo, to vědí všichni, kdo v hodinách dějepisu na základní škole nehráli piškvorky a dávali alespoň malinko pozor. Valkýra tedy pracuje s příběhem, který nemůže ničím překvapit, protože každý, kdo vejde do sálu, už dávno před úvodními titulky bude vědět, jak to celé dopadne. Režisér oscarových Obvyklých podezřelých a prvních dvou X-Menů Bryan Singer ale i tentokrát dokazuje, že Hollywood v něm má vypravěče, jakých je opravdu jen velmi málo.

Valkýra totiž není rekonstrukcí, jež se od televizních filmů na podobné téma liší jen hereckými hvězdami a trošku vyšším rozpočtem. Singer a scénárista Christopher McQuarrie se rozhodli nenatočit historické drama s oscarovými ambicemi (a že by to s někým jiným za kamerou šlo prakticky úplně samo), ale poctivý a od začátku do konce napínavý thriller. Postavy jsou možná trošku plošší než by člověk čekal, avšak rozdělení na hodné a zlé Němce v tomhle případě stačí. Vše, co potřebujete o hrdinech vědět, se dozvíte a nikdo se tu nezdržuje hlubokými analýzami charakterů a zbytečnými debatami. Pro někoho může být možná Singerův přístup a zdůraznění divácké atraktivity příběhu na úkor akademické uměleckosti problém, ale čím dřív přistoupíte na hru a přijmete fakt, že Valkýra chce u diváka především vyvolat mrazení v zádech, tím dříve budete spokojeni.

Pokud však režisér v něčem vyloženě exceluje, je to výběr herců. Současný film by asi jen těžko hledal někoho, kdo by měl při castingu tak šťastnou ruku. Singerovi můžeme být vděční za to, že z málo známého Kevina Spaceyho udělal hvězdu a že v Austrálii vyhrabal Hugha Jackmana. Ve Valkýře ale odvedl snad ještě lepší práci a sehnal dohromady herce, které by byla radost sledovat, i kdyby točili u Martina Kotíka. Kenneth Branagh i na malém prostoru ukazuje, že jeho talent nezná hranic a ani ostatní se nenechali zahanbit. Stačí pár vteřin a člověk hned u každého ví, na čem je. Zbabělý generál Bill Nighty, cynický kariérista Tom Wilkinson, charismatický Terence Stamp a překvapivě velmi dobrý britský komik Eddie Izzard. Jako jednotlivci jsou skvělí, avšak ve společných scénách doslova září. To, co Singer dokáže z herců dostat, se jen tak nevidí a například setkání s Adolfem Hitlerem a jeho nejvěrnějšími kolegy je díky výkonům všech zúčastněných natolik působivé, že se toho malého človíčka s knírkem budete doopravdy bát.

Bohužel jednu věci si scénárista a režisér pohlídat nedokázali a tou je Tom Cruise. Svého producenta a hlavní hvězdu asi příliš buzerovat nemůžete, ale od začátku je tady evidentní, že Cruise nestíhá. Ne že by jeho hlavní hrdina byl špatný, na svoje zkušenější kolegy však očividně nemá. Branagh, Nighy a Wilkinson jsou zkrátka o několik řádů lepší herci než on a je to hodně a bohužel i často vidět. Páska přes oko sice dělá hodně, bohužel i přesto člověk pořád vidí toho chlapíka z Top Gunu a ne bezrukého a ke všemu odhodlaného atentátníka Clause von Stauffenberga. Je to velká škoda a Cruisův výkon občas i poměrně ruší a kazí atmosféru.

Celkově je však Valkýra vynikající historický thriller, který by měl potěšit každého. Bryan Singer natočil film, jenž velké téma balí do divácky atraktivního kabátu plného napětí a až na jednu výjimku skvělých hereckých výkonů. Dokážu si dost dobře představit, že v rukou jiného režïséra by tenhle příběh skončil jako tříhodinové psychologické drama, za nějž byl Sean Penn nebo Russell Crowe dostali Oscara. Singer však natočil něco, co není podbízivě akademické, ale především nesmírně zábavné.