O FILMU
Ulice je jejich domovem. Kalhoty proklatě nízko, šátek kolem vyholené lebky, v hubě žváro a tři zlaté zuby, kolem krku půl tuny řetězů a za opaskem devítimilimetrovka, to pro případ nouze. Takhle nám mladé černé obyvatele jižního Bronxu filmaři ukazují snad odjakživa. Na jednom rohu koupíš trávu, na druhém LSD, nebo prostě to, co teď v žílách letí. Z okolních domů duní hipec a o tři patra níž se do rytmu hudby formují undergroundové taneční skupiny, které mají v hlavě vygumováno od dob prvního jointu, ale pohání je sen, že by někam mohly prorazit. A do toho samozřejmě pořádné beaty, které společně s improvizujícími rapery podtrhují hudební kulisu. Někde tady se pohybuje kupodivu i náš hrdina. Čestný to chlapec, který drží s módou, zároveň si ale v hlavě zachovává zdravý rozum (pro případ nouze?;). Má totiž sen, že to se svou protrženou hubou dotáhne až na Broadway nebo něco na ten způsob. Jenže se dostane do průšvihu a zlí gangsteři mu chtějí natrhnout kaťata. Musí se tedy přestěhovat. A protože nikoho nemá, je nucen najít si svého biologického otce. Ten se válí s mojitem v ruce (a s hispánskou kráskou na klíně) někde v Puerto Rico. Právě v tomhle městě Ronovi začíná nový život. Kroutící se zadky zdejších tanečnic mu totiž vdechnou do ultradrsných textů novou inspiraci. Kupodivu.