V dnešním turbulentním světě má člověk jen málo jistot. Jistě, pořád tu jsou daně a Vánoce snad i letos oslavíme 24. prosince, ale těch věcí, na které jsme se ještě donedávna mohli absolutně spolehnout, je čím dál méně, pár jich však naštěstí zůstává. Třeba to, že Jason Statham bude točit levná akční béčka bez ambicí překvapovat, jeho hrdina v nich bude mít tajemnou minulost a bude mlátit lidi. Novinka V úkrytu nabízí přesně tohle. A přitom ne úplně. 

Michael Mason se schovává před světem na malém ostrůvku kdesi u pobřeží Skotska. Nikdy ho neopouští, zásoby mu vozí jednou za čas holka jménem Jessie a má přísně zakázáno chodit do jeho domu nebo na něj dokonce mluvit. Michael většinu dne sedí, chlastá, hraje šachy sám se sebou a bojuje s depresí, moc dobře ovšem ví, že kdyby svoje dobrovolné vězení opustil, skončilo by to nejspíš špatně. A protože jsme u Stathama, tak ho opustí, aby se postaral o Jessie, která v jeho domově uvízla a zranila se, a najednou má na krku zabijáky z britské tajné služby a musí se i se svou malou parťačkou vydat na útěk, případně seřezat a postřílet lidi, kvůli nimž se do tohohle průšvihu dostali. Nic složitého. Ale to jste snad ani nečekali, ne? 

V úkrytu: FOTOGALERIE

Jason Statham mi byl vždycky sympatický tím, jak si hlídal svou kariéru. Nikdy ho nezajímali superhrdinové, do velkých filmů leze spíš výjimečně a baví ho tahle malá béčka s okoukaným scénářem postavená na jeho bojových schopnostech a charismatu (a pořád to funguje) a na šikovnosti režiséra, což bývá jediná zásadní proměnná. Prakticky vždy je to víceméně to samé, jen někdy za kamerou sedí nemehlo neschopné nasnímat akční scénu tak, aby bylo něco vidět, jindy s trochou štěstí někdo o řád šikovnější. Když se však na tu hromadu středně velkých akčňáků za posledních dvacet let podíváme trošku podrobněji, zjistíme, že se přeci jen něčím občas liší. Statham se jednou za pár let rád vrátí do Evropy a tam točí filmy, které jsou přeci jen malinko jiné. Ne moc, ale malinko jo. A to platí i o jeho novince. 

Při srovnání s jeho posledními kousky Včelař a Working Man působí totiž V úkrytu přeci jen trochu jinak a za sebe musím říct, že výrazně sympatičtěji. Statham a šikovný řemeslník Ric Roman Waugh totiž pojali tuhle mlátičku méně jako „nikdo nemá šanci a všichni, kdo se mu postaví do cesty, umřou“ a více řekněme realisticky. Samozřejmě realisticky v mezích stathamovek. Bitek je tu méně než u zmíněných starších kousků, jsou ovšem drsnější a Michael se v nich musí pořádně snažit. Už v té první skončí pobodaný a po každé přestřelce, honičce nebo rvačce z něj teče krev a je viditelně hodně unavený a pobitý. Samozřejmě se nikdy nedostaneme do situace, kdy bychom se o něj báli, ale ta snaha udělat z něj víc člověka, jenž se musí trošku snažit, aby se dočkal závěrečných titulků, mě osobně bavila. Stejně jako fakt, že při honičce po lesní cestě z aut zbude hromada šrotu (protože to tak je), že má Statham konečně po dlouhé době úctyhodného protivníka, který mu dá zabrat, a že se neboj hrát padesátníka a za svoje stárnutí se nestydí. 

Minimálně v první polovině funguje i vztah s nedobrovolnou parťačkou. Hlavně tedy proto, že o Stathamově hrdinovi do té doby nevíme skoro nic a i křestní jméno si nechává pro sebe, a kvůli tomu, že Bodhi Rae Breathnach je jako Jessie vcelku šikovná (mohli jste ji zahlédnout i v Hamnetovi). Jejich vztah občas připomene Logana, především tou kombinací špinavosti, krvavosti a snahy hlavního hrdiny nepustit si ji k tělu. O to víc pak mrzí, že v druhé půlce jakoby někdo zavelel a Michael se začne chovat, že by pro Jessie umřel, i když pořádně nevíme proč (z náznaků si to musíme spíš domýšlet). 

Jinak tu všechno probíhá tak, jak byste u podobného filmu čekali. Od starších stathamovek se V úkrytu liší nejen snahou o jistou realističnost, ale zaujme i samotným prostředím, irské ostrovy a venkov jsou příjemná změna proti americkým velkoměstům. Waugh do nich dovede zasadit zábavnou honičku i efektní bitku a celé to utíkání občas připomene Jasona Bourna. V základu jde pořád o tradiční, i když umírněnější akční béčko, jaká Statham točí posledních dvacet let. Na druhou stranu zemitější atmosféra, Irsko a trocha snahy dát postavám nějaké byť jen malinko zajímavější charakterové vlastnosti z něj dělají o kousek zajímavější podívanou, než jaké holohlavá mlátička servírovala divákům v předchozích dvou letech.