První V hlavě patří k mým nejoblíbenějším pixarovkám. A hned úvodní scény finálního traileru pokračování animáku o emocích mi připomínají, proč to tak je. V rámci jednoho dialogu u večeře a nahlížení do emocionálního nitra téhle rodinky se totiž krásně daří ukázat, jaké každodenní konverzace všichni zažíváme, a hlavně jak nad nimi přemýšlíme a co v nás vyvolávají. Pouhá otázka směrem k puberťákovi dovede emoce rozbouřit do nevídané míry. Úzkost má během dospívání hlavní slovo, zatímco kníraté dospělé úzkosti u otce si stačí pustit zápas, aby se zmírnila. Takových nápaditých momentů je pak v traileru celá řada, to vše navíc ve vypiplaném vizuálu, v němž Pixar hraje pořád první ligu. Nezbývá tedy než doufat, že alespoň tomuhle bijáku se podaří diváky nalákat do kin, protože tenhle film má co říct.
Materiál ma stále nepresvedčil. A súhlasím s Fixerom v tom, že nové emócie kľudne mohli byť len podkategórie predchádzajúcich.