Carter Duryea - mladý, inteligentní, s "poršákem" (čerstvě bouraným), velmi dobrým zaměstnáním a nekonečnými depresemi vs. Dan Foreman - stárnoucí otec, pohledná dcera, dva úvěry, super rodina a další dítě na cestě. Zhruba takové jsou propozice nového filmu Paula Weitze, který by se dal klasifikovat jako hořká komedie (ovšem... opravdu vtipný bude připadat hlavně manažerům, SEO zvířatům a třicetiletým odborníkům, kteří ještě stále žijí u svých rodičů... takových je ale mezi námi pořád ještě dost ;). Karty jsou rozdány už od prvních minut velmi průhledně - Carter skrz veškeré ambice a šprtání zapomněl na svůj soukromý život a tváří v tvář Danovi (kterému po příchodu do firmy sebral pozici) si uvědomuje, že by chtěl všechno, čeho dosáhl on (především pak jeho dceru Alex... Scarlett Johansson se nikterak nebrání a samozřejmě v závěru snímku zafunguje jako osudový prvek). Síla Weitzova filmu není ani tak v předvídatelném ději (i když to nutně neplatí ve všech ohledech), jako spíš v kruté pravdě některých situací a především vymakaném prostředí, ve kterém se vše odehrává. V popředí je samozřejmě bitva padesátníka Foremana s novou krví, která ho zdánlivě válcuje, ale pozadí velké firmy, ve které se vyhazovy a opětovný nábor nových pracovníků pohybují v pomyslném kruhu, jistě leckomu leccos připomenou. A abych nezapomněl, jedním z důvodů, proč to všechno tak funguje (nemůžeme všechno svést na "povědomé situace") jsou herci. Topher Grace sem padne jako ulitý, Dennis Quaid je zas jednou ve formě a Scarlett Johansson je sice až ta třetí v řadě, ale ve filmu má menší úlohu, než by se mohlo zdát, takže jí to drobné herecké zaškobrtnutí můžeme velkoryse odpustit.