Pod poněkud podivným a neproniknutelným názvem se do kin dostává teen romance léty prověřeného dua Ivan Pokorný-Iva Procházková. Většina jejich spolupráce se realizovala pro televizi, ať už v podobě filmů, nebo seriálů. V kinech jste ale kdysi mohli vidět třeba Únos domů, který pro velké plátno objevil Vojtěcha Kotka. Pokorný nadále spolupracuje s mladými herci a podle knihy (a následně i scénáře) Procházkové přichází s příběhem o mladých lidech, který natáčejí šedesátníci. Jak to může dopadnout?

Televizní plakát načrtává televizní příběh, který je i docela televizně zpracovaný. Kdesi v pohraniční vesnici nedaleko Německa dospívá patnáctiletý Darek. Jedná se o první filmovou roli sympatického Tomáše Daleckého a Pokorný tak znovu ukazuje svůj talent pro práci s mladými herci. Jeho první lásku hraje německá naděje Emilie Neumeister, kterou pro českou verzi nadabovala Jenovéfa Boková. Darek vyrůstá s lehce alkoholickým otcem (Stanislav Majer) a sestrou s Downovým syndromem. Tu zahrála Hana Bartoňová a nutno uznat, že jakkoli je velikost prostoru pro dívku s postižením riskantní, v tomhle případě to vyšlo velmi dobře. V dalších rolích se objeví ještě tradičně dobrý Leoš Noha a překvapivě civilní Ewa Farna, ale jádrem příběhu je samozřejmě dospívání mladého chlapce.

Výčet ostatních postav je důležitý především proto, že jakkoli se jedná o použitelnou hereckou sestavu, vztahy mezi figurami jsou většinu času naprosto nelogické a vývoj žádné z nich (možná s výjimkou hlavního hrdiny) nedává smysl. Nesmyslnými rozhodnutími se linky z Darkova okolí jen hemží a divák musí často kroutit hlavou; na druhou stranu se jedná o to jediné, co vzdaluje od jinak všeprostupující nudy. Na to, že se jedná o film o mladých, který by téhle cílovce měl být i určen, tak bohužel tvůrcům dost ujel vlak – současná kinematografie je prostě jinde než televizní adaptace z devadesátek. Pár hezkých záběrů na venkovská pole a poetické zachycení nespoutanosti chovaných koní opravdu nestačí.

Pro fanoušky knihy můžu doplnit, že sama autorka potvrdila, že její scénář se od předlohy nijak zásadně neliší. Osobně nevím, nečetl jsem ji, ale potají doufám, že obsahuje o něco více konfliktů a vyhrocených situací, protože zde se téměř nevyskytují – a když už se ke konci objeví částečné vystřízlivění hlavního hrdiny z mladické naivity, je to podáno opět tak nedramaticky, že dočkat se titulků v bdělém stavu se stává téměř nadlidským úkolem. Nechci příběh hanit jen proto, že nespadám do mladé cílovky, vždyť námět zní bezesporu zajímavě; avšak jeho zpracování takto ubíjejícím tempem je vyloženě nešťastné.

Jak jsem už nakousl, němečtí herci byli předabováni, a to záměrně s přízvukem – přece jen se má jednat o německé postavy, které se v pohraničí učí česky. Budiž, ovšem kvalita postsynchronů je (u nás už tradičně) tragická a repliky často hercům vůbec nesedí do pusy. Inu, v součtu se určitě nejedná o další tuzemskou zvrácenost, v nichž si tolik libuji; jen značně sterilní film, který nemá moc co nabídnout a více než kino by mu seděl televizní formát.