Nosí kulaté brýle, zakládá si na své inteligenci a mluví jako Woody Allen. Jenže není to Woody Allen. Jmenuje se Larry David a i když fyziognomicky neodpovídá slavnému „neurotikovi z New Yorku“, svým vyjadřováním a svou schopností bystré glosy se Allenovi určitě vyrovná. Netřeba na Woodyho nostalgicky vzpomínat. I jako Woodyho hardcore fanoušek oceňuju, že se věčný komediant na stará kolena už tolik necpe před kameru – v Cokoliv a v Sólokaprovi pohled na něj dost bolel. Zároveň mě malinko mrzí, že mistr znovu přeřadil na komediální volnoběh a seběhl z cesty lemované filigránskými dramaty typu Match Point a Vicky Cristina Barcelona. Kritiky, diváky a různé poroty a akademie těžko zaujme další roztěkaná konverzačka o životě, manželství, štěstí a žěnách. Allenovské klasiky už bylo dost. Jako taková musí být samozřejmě poháněna jazzíkem s výraznou klarinetní linkou (a taky že jo), musí nerušeně plout okolo a slibovat standardní humorný nášup (taky ano). Jediný moment překvapení přichází s monology odříkanými přímo do kamery, v nichž Larry David stihne zahláškovat o „feel-good“ filmech a poznamenat, že cokoliv co funguje, prostě má svoji cenu. Tenhle trailer funguje přesně na půl. Hlavně ale přináší pocit, že jsme to všechno už stokrát viděli – a od stejného autora. Jen se na konci jeho dřívějších počinů neříkalo Whatever Works, ale třeba Anything Else.