Aneb film se kterým byl Tony Scott pravděpodobně hotový raz, dva, tři. Malý vtípek na vrub českým překladatelům není samoúčelný, protože ve filmovém babím létě byste jen těžko hledali povrchnější blockbuster. A zbytečnější remake.

Originál s Walterem Matthauem jsem sice neviděl, ale podle toho, jak o něm básní Hlad, mám strach, že ze Scottovy verze dostane třesavku. Dílem také kvůli klasické scottovské kameře a střihu, který skvěle reflektuje metro, řítící se po kolejích obrovskou rychlostí. Znáte ty šmouhy, když projedete stanicí v plné rychlosti? V takový festival zbytkových vjemů se občas Tonyho film promění, když se začne střílet. Většinu času se ovšem stojí a čeká. John Travolta v hrozně cool outfitu zaparkuje metro plné cestujících na odstavné koleji a začně plkat s mírně obtloustlým Denzelem Washingtonem, pracovníkem dopravního podniku, kterého vedení podezírá ze zpronevěry peněz. Slibná zápletka, slibující tradiční mano-a-mano akci, tím spíš, že originál je příjemně starosvětské drámo s hrdinou, který nevypadnul ze škatulky plakátových svalovců.

Jenže Scotta postavy a děj příliš nezajímají. Někde si v rychlosti nastudoval předlohu a pochopil, že jeho stylu akorát tak sedí, když na konci něco vybuchne a bude se alespoň deset minut někam utíkat. Zbytek dvouhodinové stopáže nesou na bedrech hlavní herci, protože Tonyho pomalé korzování během dlouhých dialogů zjevně unavuje, takže když vyplýtvá pestrou paletu barevných fitrů (zelenomodrá, modrá a zelená, případně jejich kombinace), nezbývá než zkoumat, kolik asi mají Denzelovy brýle dioptrií, případně se podivovat nad křečovitostí, se kterou Travolta tu a tam propašuje "fuck" do dialogu. Naštěstí vypadá podstatně drsněji než v Bojišti Země, takže mu to odpustíme. Velmi pravděpodobně se na place jako jediný docela bavil. Na uchvácení publika to ale nestačí, protože obě persóny, a s nimi několik snaživců ve vedlejších rolích (James Gandolfini jako starosta, John Turturro jako federál), narážejí do mantinelů těžkopádných dialogů a předvídatelných situací.

Veškeré slovní výměny jsou bez chuti a zápachu, takže i v momentě, kdy se Travoltovi povede Washingtona zlomit (a naštvat) bude vaším nejsilnějším pocitem lítost nad tím, že už vám došel popcorn. Tempo nevylepší ani adrenalinový převoz výkupného, který se možná hodí do Dejá Vu nebo Muže v ohni, ale tady působí jako laciná onanie plná příliš rotujících aut, motorek a policejních důstojníků. Jednoznačný průšvih, protože průměrně napsaná vyjednávací omáčka, ve které se řeší jaký je Denzel dobrák a jak to má John chytře vymyšlený, se nemůže spolehnout na občasné ohňostroje, ani šokující pointu (tak jako v případě další Travoltovy záporácké role, kterou odvál čas - průměrného akčňáku - Operace Hacker).

Na koho ukázat prstem? Možná producenty. Ani ne za to, že tenhle koncept osázeli těžkými vahami (kromě již zmíněných i scenárista Brian Helgeland), ale především neodhadli, jak moc potřebuje Scott alespoň pár gadgetů (Dejá Vu) nebo absolutní kontrolu nad médiem (Domino), aby dokázal roztáhnout křídla. Pelham je ale komorní telefonní bitka. Poslední scéna s nákupem mléka prostě a jednoduše nemůže orámovat Scottův pokus o "akčňák všedního dne", protože divák si k plochému charakteru nevypěstuje žádný vztah. Film se stává synonymem jízdy metrem. Mechanická činnost, kterou prostě musíte absolvovat, pokud se chcete dostat z bodu A do bodu B. Zvenku svižná, zevnitř zoufale pomalá. Nebýt těch spolujezdců s kvéry, dost možná byste přejeli svojí zastávku. Takže Travoltovi nakonec vlastně dík. Jen škoda, že se na podzim zase ztrapní v pokračování Divočáků. Ale to už je jiná recenze, milé děti...