Herní Indiana Jones. Tak nějak tak by se ve zkratce dala popsat značka Uncharted, na kterou fanoušci konzolí od Sony nedají už od počátků série dopustit. Ostatně je to právě Uncharted, které jako jedna z prvních her začala víceméně bořit hranice mezi hrou a filmem. Máloco tak vybízelo k adaptaci na velké plátno jako dobrodružství Nathana Drakea. A zároveň máločeho se fandové báli víc.

Poté, co si na snaze dostat Uncharted do kin vylámali zuby tvůrci jako Neil Burger, David O. Russell nebo Dan Trachtenberg, nakonec film skončil v rukou rutinéra Rubena Fleischeira, a místo Bradleyho Coopera či Marka Wahlberga v hlavní roli jsme se dočkali výrazně mladšího Toma Hollanda. Tohle kontroverzní rozhodnutí pak mnohé zklamalo ještě před tím, než se vůbec rozjely kamery. Já už vám teď ale můžu říct, že to je nakonec to nejmenší, co je na novém snímku špatně.

V prvé řadě je třeba říct, že příběh filmového Uncharted nekopíruje děj žádné hry, dostáváme tak de facto origin, který kombinuje známé herní elementy a vypráví první dobrodružství mladého Drakea předtím, než se stal nechvalně proslulým lovcem pokladů. Na jednu stranu je to logické řešení, a když vezmu v úvahu čistě strukturu děje, je to vymyšleno celkem chytře a věrně. Rozhodně nejde o žádné znásilňování předlohy, jako tomu občas u těch herních adaptací bývá. Na druhou stranu to tvůrce vedlo k tomu, že mírně upravili charaktery hlavních postav, aby se teprve „objevovaly“, což je sice chvályhodné, ale v tomhle případě maličko nešťastné. Místo hláškujícího sidekicka Sullyho, který je ve hrách Nathanovi tím správňáckým mentorem, totiž například dostáváme arogantního sobeckého podvodníka, co neustále lže, podráží a zajímá se většinu času jen o sebe. Jasně, ve finále dojde na knír i přiblížení se předloze, to už ale budete jednou nohou pryč ze sálu. Wahlberg navíc působí v roli lehce otráveně a málokterý aspekt ve filmu mě tak coby fanouška předlohy zklamal víc než on. 

Každopádně jen co Sully navede Nathana na stopu bájného pokladu, a především na stopu jeho zmizelého staršího bratra Sama, vydávají se hlavní postavy pomalu ale jistě do akce. Píšu záměrně pomalu, protože úvod zahrnuje spoustu ukecaných scén, Hollandovo posilování (marketing je jedna věc, Holland je ovšem ve filmu bez trička častěji než Ryan Gosling ve všech svých filmech dohromady), práci v baru, a dokonce i ta vykradená první akčnější sekvence z aukční síně nemá úplně tu správnou atmosféru a tempo. Film má naštěstí vzestupnou tendenci, a tak už po prvním přesunu do Barcelony začnou věci být o fous zajímavější.

První hádanky a průzkum barcelonských katakomb už pak skoro připomínají něco, co v kinech dlouho chybělo, byť to má blíž k Šifře mistra Leonarda spíš než k Indianu Jonesovi. Opět je to však proloženo ne úplně funkčními dialogy a několika bizarními vtípky (například o Tinderu), což prostě bolí. Tahle část se pak věnuje i záporákovi v podání Antonia Banderase, jehož charisma sice ledacos zachraňuje, scénář jej ale nedokáže nikdy naplno využít, a osud té postavy je pak vyloženě tristní. Druhá záporačka, nájemná žoldačka jménem Braddock, která má určitou minulost se Sullym, je bohužel ještě marnější, a většinou drží krok s protagonisty jen díky náhodě. Nějaká spojenectví a dohody ve filmu navíc většinou platí jen pár minut, pak totiž dojde k podrazu a dynamika se zase změní. Když se to stane poprvé, je to ještě v pohodě. Jakmile se to stane podesáté, začne to být mírně otravné.

Přehrajte si trailer Vrchol filmu jsou tak v podstatě jen dvě akční sekvence v půlce a na konci, přičemž obě propálily už trailery. Tou první je letadlo a tou druhou zas lodě. Obě jsou solidně natočené, napínavé i správně přepálené. Už při závěrečných titulcích jsem ale měl dojem, že to bylo jaksi málo, a teď odstupem je to zklamání z toho, jak byl film ve výsledku relativně prázdný, ještě silnější.

Do kina jsem přitom šel s tím, že snad dostanu alespoň zábavnou akční jednohubku, která bude mít blíž k nedávnému Tomb Raiderovi spíš než k Red Notice. Dopadlo to naopak. Díky snaživému Hollandovi v hlavní roli, jehož nejlepší interkace přijdou kupodivu se zlodějkou Chloe místo Sullyho, a pár vcelku zajímavým nápadům, byť okopírovaným z her, je Uncharted naštěstí o chlup výš jak konkurenční trojka Rock, Gadot a Reynolds. Je to ale fakt jen o chlup, a kdybych byl přísnější v tom, co od adaptace vynikající herní série chci na plátně vidět, hodnotil bych je dokonce stejně. Na druhou stranu nemůžu říct, že bych se prostě místy nebavil, nebo že bych z fleku nevyrazil do kina na pokračování. A kdyby mělo ambicióznější režijní dohled a postavy se více přiblížily svým herním předobrazům, dokonce bych se i těšil. První film tak zůstal mírně za očekáváními, která ještě k tomu ani nebyla nijak zvlášť vysoká. Někdo to bude brát jako výhru, někdo jako prohru, pro mě je to jen smutná plichta a nevyužitá příležitost přilákat k sérii ještě více fandů.