Myslím, že je na čase, aby si i ti nejzaláskovanější filmoví fandové uvědomili, že romantické komedie jsou na tom zhruba stejně jako westerny. Spolehlivě mrtvé víc než dekádu, přesto doutnající v indie segmentu či seriálové produkci. Ty mainstreamové komedie plné hvězd, co si za každou pusu řeknou milion dolarů, už se nikdy nevrátí. Místo nich se můžete utěšovat netflixovskými romantikami, které – pokud v nich hraje kdokoliv přes třicet – připomínají spíš rychlokvašky z Hallmarku, komplet s přesvíceným kukučem a dávno vyhaslými hvězdami.

Nostalgické kousky jako Vstupenka do ráje s rom-com hvězdami nultých let jsou jen vzpomínkou pro pamětníky. Něčím podobným mělo zjevně být i U tebe nebo u mě, jen si místo Clooneyho a Roberts musíte dosadit trochu nižší ligu. Tedy ne, že by Reese Witherspoon svého času nekopala špičku, ale Ashton Kutcher se ani v romantikách se svým omezeným rejstříkem moc neuchytil (za Něco jako láska však budu vděčný doživotně). Valentýnská nadílka od Netflixu za hodně peněz však bohužel není rochněním v minulosti plné opravdových růží a falešných úsměvů. Je to jen dobře zaplacená rutina a kříšení žánrové mrtvoly.

Zápletka je prostá. Debbie (Reese) žije v Los Angeles, je rozvedená se synem v pubertě a snaží se dodělat školu, aby získala lepší místo. Peter (Kutcher) žije v New Yorku, prázdným životem v prázdném bytě. Oba spolu před dvaceti lety měli vztah na jednu noc, ale pak se jejich cesty rozešly, aby však zůstali besties na telefonu. Dennodenně si volají a teď se dokonce mají po dvou dekádách sejít v New Yorku, kam si Debbie jede dodělat účetnický kurz. Jenže přijde o hlídání pro syna, a tak se Peter nabídne, že dojede do L.A. dělat babysittera, zatímco Debbie vyráží za velkým dobrodružstvím do města, co nikdy nespí.

Přemýšlel jsem, jak film vynalézavě urazit, abych získal zpátky alespoň něco z těch bezmála dvou zbytečných hodin. A netrvalo to dlouho, protože mi hned přišlo na mysl, že kdybych zadal do ChatGTP nebo Open A.I. zadání v duchu „on žije v X, ona v Y, denně si volají a tajně se milují” a chtěl ho rozepsat do celovečerní podoby, vyplivne mi umělá inteligence tenhle kompilát rom-comových klišé během tří minut. Scenáristka a nově i režisérka Aline Brosh McKenna (27 šatů, Ďábel nosí Pradu) je ztělesněním průměrnosti. Když v rozhovorech mluví o tom, jak ona a její tým mladých přihrávaček vyrůstaly na screwballech s Carym Grantem, otáčí se mi kudla v kapse, protože U tebe nebo u mě je předvídatelné pachtění se za ničím, v líbivých, ale naprosto očekávatelných „turistických” kulisách obou měst, v nichž oba hrdinové více či méně podlehnou místním svodům a musejí se popasovat s „pestrými vedlejšími postavami” – na výběr máte mezi extrovertní kamarádkou, co zná všechny bary ve městě a extrovertním zahradníkem, co doufá v zásun do nejednoho křoví. 

Reese si stále vystačí s tím, co předváděla před těmi dvaceti lety a vlastně plus mínus vypadá pořád stejně. Je to právě ona a New York v pozadí, co táhne film dopředu, protože Ashton jede v Kalifornii na půl plynu. Ta zápletka s výměnou vám možná připomene oblíbené Prázdniny, ale nenechte se mýlit. Tady totiž někoho sama od sebe napadla věc, která spolehlivě pohřbila film předem. Hrdinové se totiž fyzicky potkají až v úplném závěru. Ano, romantika na letišti nesmí chybět, jenže jen po telefonu divákovi skutečně nikdo neprodá, že ti dva jsou si souzeni. Ne že by se snad ve scénáři nacházely nějaké lepší alternativy, jen prostě to poblouznění pět minut po dvanácté nezbaštíte ani na toho Valentýna, natož kdykoliv jindy.

Přehrajte si trailer Pokus rekonstruovat onu zlatou éru přelomu století však nepohořel na archeologické snaze replikovat kouzlo tehdejších komedií. Lenost kombinovaná s nedostatkem talentu za kamerou je smrtícím koktejlem, a pokud se do žánru budou dál montovat narcistní nemotorové, nezbude než se smířit s reprízami klasik, případně s postromantickými indie peckami, v nichž se na milostná vzplanutí už nehledí skrz růžové brýle. U tebe nebo u mě? Tentokrát radši nikde! Jestli jste na to koukat museli, tak příště na oplátku drahé polovičce vnuťte třeba Moji učitelku chobotnici. V té je totiž víc romantické chemie než v kompletní filmografii Aline Brosh McKenny.