Událost roku dorazila! Možná si stejně jako já ťukáte na čelo a hledíte směrem k Avatarovi, ale kdepak. Všechny průzkumy, předprodeje a především vykutálené tiskové zprávy jasně naznačují, že se letos nejvíc hlav otáčí směrem k druhému dílu Twilight ságy. A až budete někdy příští týden stát před oním závažným rozhodnutím, jestli na něj zajít, nebo ne, určitě upotřebíte pár rad, jež bych vám teď rád předal. Inu, první je, že byste se mu měli vyhnout. A druhou, že byste se rozhodně měli řídit tou první.

Nový měsíc je totiž zjevení, které dokáže překvapit i ty, kteří se u Stmívání nechytají za hlavu a jsou schopní tvrdit, že jde o neškodnou teenagerskou romanci (stačí si odmyslet monstrózní výdělky a neodbytnost celého fenoménu a hned je líp). Druhý výlet do městečka Forks, v němž by teď smrtelnice Bella a upír Edward měli žít šťastně až do konce jejích dní, ale bude velkým zklamáním i pro tyhle velice tolerantní duše. A překvapivě hlavně proto, že kopíruje Stmívání na každém kroku.

Návrat do světa dysfunkčních romantických vztahů, jež jste ochotni tolerovat jen kvůli tomu, že jsou tak přepálené, až baví, je takřka doslovným vstupem do stejné řeky. Bella se (opět) ocitá sama ve Forks, jelikož celá Cullenovic rodinka po drobném narozeninovém excesu zmizí neznámo kam. Proč ji její milý opustí zrovna uprostřed lesa, ze kterého tou dobou (opět) vyvážejí jednu mrtvolu za druhou, radši ani nezačínejte řešit. A tak se trápí a trápí, aby zjistila, že by indiánský klučina Jacob, se kterým se kamarádí i přes jeho iritující osobnost a nepříliš cool účes, mohl zaplácnout volné místo po Edwardovi. Začne se s ním tedy sbližovat, ale (opět) zjistí, že není zrovna obyčejný mimoměšťák, nýbrž… pozor, změna… vlkodlak, kvůli čemuž by mohly být jejich případné milostné radovánky (opět) trochu nebezpečné.

A mě vážně zajímá, proč bychom měli tohle všechno absolvovat podruhé (vysvětlení „bylo to tak v knize“ se neuznává!). Nový měsíc podstatnou část své stopáže využívá k tomu, aby zkopíroval děj svého předchůdce, přidal pár (pro hrdiny) adrenalinovějších eskapád a o něco rozšířil mytologii celého twilighťáckého universa, jenže tím to hasne. Můžete si stokrát říkat, že se tu vlastně povýšilo na milostný trojúhelník a příběh se sune kupředu, jelikož na scénu přibíhají vlkodlaci a upírská šlechta zvaná Volturi, ve skutečnosti se ale jen mění cíle diváckého posměchu a jinak se řeší to samé pořád dokola. I dějové linky, které přetrvaly, jsou dost pochybného rázu a začínají tvořit bludný kruh, ze kterého nás má zřejmě vyvést až třetí (nebo až čtvrtý?) díl. Především jde o to, že Bellu nejspíš nikdy neopustí touha po věčném upířím životě po Edwardově boku, čímž Nový měsíc ještě víc ztrácí na významu. Je totiž o tom, jak se na začátku rozejdou, abyste mohli 130 minut hloubat nad tím, jestli se na konci třeba zase nesejdou. A to je zhruba celá pointa filmu.

Minimální dějový posun, který se v Novém měsíci roztáhnul na tak dlouho, by měl být vynahrazen prohlubováním vztahů mezi postavami, jenže jak asi tušíte podle hodnocení dole, zázraky se neděly. Největší problém Stmívání, těžko uvěřitelné romantické pohnutky zúčastněné omladiny, přetrvává. A zhoršuje se s každým novým pokusem o láskyplné vyznání či odmítnutí. Kristen Stewart (Bella) byla pod vedením Catherine Hardwicke docela sympaťačka, jejíž podlehnutí tajemné bílé tváři se i přes svou povrchnost dalo ustát, pod novým dohledem Chrise Weitze má ale za úkol hlavně řvát ze spaní, snažit se přizabít na motorce a vyvážit přepálené dramatické pokusy Taylora Lautnera (Jacob). Na což její lascivní obočí prostě nestačí a pod náporem ještě nesmyslnějších dialogů než minule jako hlavní tahounka filmu selhává.

Na regulérní druhé straně tentokrát stojí Lautner, který se všechny svoje scény pokouší zachránit vypracovanou muskulaturou, jenže od minule nepřišel na to, jak nebýt 100% času na plátně otravný a mimo mísu. Takže se od něj zase nedočkáme jediného uvěřitelného momentu (nedej bože, aby ho někdo rozrušil). A jak všichni víme, Robert Pattinson (Edward) nespasí zhola nic ani v menších dávkách. Jeho role je v Novém měsíci zredukována na minimum a většinou se jen snaží moc nehýbat, aby ho trikoví mágové mohli vyretušovat do podoby námi nepochopeného idolu mladých slečen a jejich maminek.

Že nás od ústřední trojky nečekají zázraky se dalo tak trochu čekat, pořád ale žila naděje v novém režisérském dohledu, který z ní, a vůbec celého filmu, mohl vymáčknout něco alespoň vzdáleně hodného blížících se obřích tržeb. Chris Weitz, který dal světu excelentní komedii Jak na věc, však selhal takovým způsobem, že by to nečekali ani největší odpůrci Zlatého kompasu. Že do boje vytáhne se směšnými digitálními vlkodlaky jsme věděli už od trailerů, stále nedokonalé triky jsou ale nakonec tím nejmenším problémem celého filmu.

Omnoho víc bolí nulový dopad prakticky každé scény, ať už do vás má nahnat emoce nebo adrenalin. V těch lepších případech budí posměch, v těch horších spolehlivě uspávají. A to může před kameru dorazit někdo z milejších protagonistů Stmívání, nebo třeba nové upíří posily v podobě Michaela Sheena a Dakoty Fanning - všichni vystřídají dva výrazy, odbudou si povinné uchu nelahodící fráze a tradá domů počítat honorář. Extrémem, který Weitz nedokázal zkrotit, je pak čtveřice pubertálních vlkodlaků, kteří zásadně nenosí trička, ale mají po lese poschovávanou nevyčerpatelnou zásobu kalhot. Anebo jsem vážně nepobral, odkud je pořád brali…

Nakonec tak můžete útrapy Nového měsíce házet na co chcete (knižní předloha, scénář, režie… všechno dohromady), vyjde vám z něj obtížně koukatelný odvar už tak problémového Stmívání, ve kterém nefungují ani výchozí dějové linky, natož těch pár nově přihozených, a ve výsledku toho vlastně moc neodvypráví. Po herecké stránce jsme ještě o píď pod mrtvým bodem a zklamáním je dokonce i nasazení dražších vizuálů, které film nedělají životnějším, ale spíš umělejším. A kdybych potřeboval poslední hřebíček do rakve, vytáhnu nevýraznou hudbu Alexandrea Desplata. Velkou ignorací atmosférických motivů Cartera Burwella přišla Twilight sága i o tu jedinou, obtížněji zpochybnitelnou kvalitu. Radši nechci vědět, jakou spásu na nás chystá David Slade se Zatměním. Už tady jsem měl problém, aby se mi po východu z kina rozednělo.