S každým očekávaným filmem natáčeným podle literární předlohy, comicsu nebo nějakých slavných skutečných událostí, je to stejné. Vždycky se najde skupina fanoušků, kteří jsou už od první fotky přesvědčeni, že právě TOHLE bude dokonalý film a každý, kdo jim na něj sáhne nebo jen naznačí, že by to nemusela být pravda, se automaticky stává jejich nepřítelem. Stmívání je film přesně z téhle kategorie. Ačkoliv o literární předloze nikdo z redakce ještě před rokem nevěděl ani ťuk, časem se ukázalo, že jde asi opravdu o totální knižní hit a začaly se objevovat první fanatické milovnice předlohy. A ty můžu rovnou potěšit, protože filmové Stmívání jim nejspíš udělá radost. Ostatním bohužel už méně.

Příběh lásky mezi dospívající dívkou Bellou a upírem Edwardem je totiž totální nuda. Při sledování filmu se sice v náznacích ukáže, v čem může být síla knižní předlohy a důvody, proč patnáctileté dívky usínají s touhle knihou pod polštářem, budou zřejmé, ale jako filmové řemeslo nemá Stmívání vlastně vůbec co nabídnout. V knihkupectvích možná série z pera Stephenie Meyer konkuruje Harry Potterovi a výdělky z kin naznačují, že podobné by to mohlo být i ve filmovém businessu, avšak to nic nemění na tom, že celé Stmívání působí jako jedna velká křeč.

Tvůrci do filmu příliš neinvestovali a třicet sedm milionů dolarů opravdu není částka, s níž by bylo možné vytvořit svět plný upírů a temné atmosféry. Tedy alespoň pokud na režijní sesli sedí Catherine Hardwick. Její režie je naprosto nezajímavá a není cítit ani kapka snahy o nějakou osobitost. Stmívání je od začátku do konce sterilní romantický příběh pro teenagerky, v němž nechybí nic, co by dívky chtěly vidět, ale celý film při tom zároveň působí, jako kdyby vyjel z výrobní linky. Není tu byť jen jedna jediná zapamatování hodná scéna, kvůli které byste si na film za týden vzpomněli. Hardwick je jako studentka na první hodině autoškoly na cvičebním okruhu. Na začátku nastartuje, zařadí jedničku a pak dvě hodiny jezdí opatrně dokola, nikde neriskuje a bez problémů dojede do cíle. A instruktor má tak od dvacáté minuty těžký problém s tím, aby vůbec udržel pozornost.

Při sledování tohoto romantického dramatu se asi moc bavit nebudete, protože tvůrci se tu zkrátka a jednoduše nesnaží zaujmout diváka a spoléhají jen a pouze na to, že někomu bude stačit sledovat své oblíbené literární hrdiny. Hardwick nezvládá akci a i když je na baseballové scéně vidět, jak moc by chtěla být cool a nápaditá, upíří poskakování a rychlé přesuny se okoukají tak do patnácti vteřin. Podobě je na tom i snaha o temnou atmosféru, k jejímuž navození opravdu nestačí les, umělá mlha a šedivé barvy. Navíc při natáčení někomu došlo, že když se nic neděje hodinu a půl, je nutné to v závěru trochu vytáhnout, a tak se objeví záporáci, kteří do té doby měli ve filmu dohromady tak dvě minuty, a přeladí se na temnější vlnu. Rychle, víceméně bezdůvodně a naprosto nepřirozeně. Catherine Hardwick zkrátka tuhle teen hororovou romanci naprosto nezvládla ukočírovat

Její jediné štěstí je Kristen Stewart. Postava Belly je sice nezajímavá a její vnitřní „předčítání z deníčku dospívající čtenářky Top Dívky“ je absolutně otravné, ale herečka je to sympatická a jen díky ní se dají ustát absolutní úlety, jako je první společná hodina biologie s Edwardem a na plné pecky zapnutým větrákem. Oproti tomu Robert Pattinson nemá charisma, ani co by se za nehet vešlo a celou dobu připomíná metrosexuálního bezdomovce s účesem ortodoxního punkáče, co už tři dny nespal a týden se nemyl. Všichni ostatní hrají jako v Beverly Hills 90210 a zaujme snad jen Peter Facinelli, jenž se pokouší vypadat a mluvit jako mladý Tom Cruise.

Přesto všechno se Stmívání dívkám, které vždycky, když se vrací v deset večer ze sobotní diskotéky domů a přemýšlí, kdy už přijde ten první polibek, bude líbit. Je tu správně drsná hudba (drsná, pokud ještě nemáte občanku), dlooooooooouhé vzájemné pohledy do očí, tajuplný mladík se stříbrným autem a v hlavní roli holka, jež je stejná jako ony a dost dobře ví, že chodit denně do školy a řešit problémy s tátou není žádná sranda.

Pokud tedy knihu znáte a milujete, na film do kina vyrazíte, i kdyby se v něm hodinu a půl mučila štěňata elektrickým proudem a nedělám si iluze, že tahle recenze na tom něco změní. Vy ostatní si raději dvakrát rozmyslete, jestli se necháte strhnout tím, že jde o adaptaci populární knihy, nebo se raději podíváte na trailery. Přesně takhle totiž Stmívání dopadlo. Je to mdlý a naprosto nezajímavý film, který sice neurazí, ale jen těžko se hledá důvod, proč na něj vyrazit do kina.