Trilogie Madagaskar rozhodně není žádný animovaný odpad, na první ligu ale tahle parta nemá. Dětem se sice lev Alex, žirafák Melman, zebra Marty a hrošice Gloria líbí, konkurence je však trošku jinde a tři filmy o tom, jak zvířata z americké zoo dělají brajgl po celém světě, nejspíš ani nemají ambice stát se klasikou. Každopádně dobré momenty v nich najít lze, o tom žádná. A obvykle jsou u nich tučňáci. A jelikož teď dostali vlastní sólovku, byla celkem slušná šance, že se dočkáme spin-offu, jenž předčí originál.

Tučňáci z Madagaskaru: FOTOGALERIE

No a nebudu vás napínat, povedlo se to. Z tří předchozích Madagaskarů si nepamatuji skoro nic a u trojky si ani nejsem jistý, jestli jsem ji viděl, ale počítám, že pár forů z téhle jízdy se čtveřicí opeřenců mi v hlavě zůstane. A i kdyby to měl být každý desátý, pořád půjde o hodně slušné číslo. Tučňáci z Madagaskaru se s tím totiž  nepářou a sypou to do diváků od první do poslední minuty takovým způsobem, že by to většině komedií vystačilo na pět sequelů a tři remaky.

Na zápletku jako takovou se víceméně  kašle. Tučňáci se zkrátka musí postavit svému starému nepříteli, cestou se střetnou s konkurenční špionážně-zvířecí agenturou, která má k dispozici technické serepetičky, na chvilku začnou váhat, jestli je kariéra tajných agentů pro ně to pravé, a na konci si všechny podají. Originální to není, ale v tomhle případě to ani v nejmenším nevadí. Film vám totiž nedá moc příležitostí tenhle problém řešit, tempo je totiž vražedné. Tučňáci z Madagaskaru jsou absolutoriem v žánru animovaných grotesek. Pořád se tam něco děje, pořád je na co koukat a pořád se budete bavit. I těch několik víceméně nutných scén hrajících na vážnou notu obvykle tvůrci okamžitě shodí nějakým fórem.

Film pochopitelně nahrabává pozitivní body především za své hrdiny. Tučňáci si pro sebe ukradli všechny své scény v Madagaskarech a jejich seriál taky není špatný. Čtyřka ve složení velký šéf Skipper, dementní mlátička a požírač všeho, co sežrat jde Rico, geniální Kowalski a naivní Vojín vám ukážou, že hranice mezi dokonale fungující vojenskou disciplínou a absolutní anarchií prakticky neexistuje, ale kdo umí tyhle dvě věci skloubit, může si bez problémů vyšlápnout i na chobotnici s chutí na světovládu nebo vyrabovat automat na sýrové křupky ve Fort Knox. Jakmile kdokoliv z téhle čtyřky otevře zobák, je to vtipné. A když se pustí do akčních scén, je to vyloženě pecka.

A přitom tu nejde o nějaké komplikované fóry, tohle je prostě konina, jako když kojot Willy honí Road Runnera. Nikdo se s ničím nezdržuje ani nevykecává, vztahy mezi hrdiny se neřeší, protože jim každý rozumí (včetně pětiletých prcků) a tučňáci zkrátka blbnou. Tvůrci dokonale využívají toho, že jsou v animáku o mluvících tučňácích, co si myslí, že pracují jako tajní agenti, a můžou tak hodit za hlavu celou logiku a prostě si dělají, co chtějí a na akčních scénách to je vidět. Úvodně loupež ve Fort Knox naznačí, že se tu nikdo a nic nehodlá brát vážně (ještě aby!) a o pár minut později v honičce v Benátkách netušíte, na co se máte koukat dřív. Takovouhle kadenci fórů a nápadu si v animáku fakt nepamatuji a nejspíš nebudete vědět, na co koukat dřív. Když si k tomu připočtete i parádní dialogový humor a skládání poct špionským klišé, jsem si celkem jistý, že z kina neodejdete zklamání a to bez ohledu na to, kolik vám je let.

Na plátně se jednoduše pořád něco děje a skvěle se na to kouká, jen ta závěrečná bitka a konflikt s konkurenční organizací Severák by přeci jen mohly být trošku propracovanější, ale na první sólovku čtveřice ptačích Bondů podala parádní výkon. Potěší fakt, že ambice hodilo studio za hlavu a jednoduše se rozhodlo natočit zábavnou akční a komediální blbinu a to se povedlo na sto procent.