Jeden Tron jako druhý. Jednička před třiceti lety pokoušela nové technologie, aby po pár letech upadla v zapomnění. Špatná nebyla, ale vítězství formy nad obsahem ponechává (zvlášť s ohledem na ukrutně rychlé stárnutí) trpkou pachuť na jazyku. S jejím přímým pokračováním se to má podobně. Opět se jedná o audiovizuální nářez, který se v některých směrech pokouší posunout hranice ... a který už teď, pár měsíců po premiéře, vypadá v jistém smyslu zastarale.

Víc než design a digitální efekty jako takové za to může spíš Bridgesův omlazovací facelift, který obzvlášť na Blučku vypadá opravdu příšerně (i Brett Ratner ho před lety ve třetích X-Menech zvládl lépe). Jinak vlastně dostanete přesně to, co před víc jak čtvrtstoletím s prvním dílem. Tedy film, který vás asi jen těžko zaujme svým příběhem, zato vám do očních sítnic vypálí několik vymazlených scén.

Svět Trona je v tomhle opravdu jedinečný. Na rozdíl od prvního filmu zdejší vesmír sice ztrácí punc virtuální reality a připomíná spíš cizí uzavřený svět, stejně ale budete každou vteřinu řešit spíš sexy křivky pod světélkujícími kostýmy ženských programů, ladný design motorek a architekturu budov, než to, jak tu vlastně co funguje. Protože ono toho moc nefunguje.

Jako by se Kosinski nenamáhal o nic víc než jen o podívanou plnou audiovizuálních laskomin.To platí především o příběhu. Ten o mladém potomkovi Flynna, který se teleportuje do vnitřností počítače, aby se tu zasloužil o ... o co vlastně? O jakous takous vzpouru a záchranu jednoho programu. Hm. Nuda. Digitální honičky na motorkách? Líbivé, ale nuda. Diskoválky? Pěkně odskákané, ale nuda. Proč se radši nesoustředit na to, co svět Trona nabízí? Proč se nesoustředit na funkce jednotlivých programů (třeba jako v Matrixu)? Proč se nepokusit vyždímat z Trona trochu víc?

Jako by byl Kosinski až moc líný na to, aby ze svého filmu udělal něco víc než jen podívanou plnou audiovizuálních laskomin. Divákům tak musí stačit líbivé obrázky plné světélkujících neonů a trocha té hudby od Daft Punk, kterým se podařilo složit jeden z nejzajímavějších a nejenergičtějších soundtracků nejen minulého roku. Jaká to škoda, že se ho po vzoru Počátku nedočkáme na Blu-rayi v šestikanálovém HDčku.

Tron Legacy: FOTOGALERIE

Když už jsme u bonusové stránky Blučka, žádné zázraky nečekejte. Spíš naopak. Tuzemská edice sice nabízí možnost koupit film ve 2D nebo ve 3D, ale bonusů je na obou plackách pramálo - zabaví vás na nějakých čtyřicet minut.

Desetiminutové virální video The Next Day je o ničem (zabývá se kauzou Flynn Lives, což stejně nikdo nepochopí), hudební klip od Daft Punk už asi všichni viděli na internetu (ještě jednou si povzdechnu nad absencí soundtracku ... vzdech!). Zbývají tři desetiminutovky Legacy, Design a Cast.

Přehrajte si trailer Moc se z nich nedozvíte. Většinu stopáže vyplňuje plácání po zádech a nostalgické vzpomínky, opravdu konkrétních problémů produkce se filmečky dotýkají jen letmo. Zjistíte třeba, že je Kosinski bývalým architektem, a právě proto se designu věnoval víc, než je obvyklé. Nebo že ony svítící oblečky mají několik vrstev plných drátů a baterek. Nebo že Jeff Bridges je skvělý herec. Hm. Informační hodnota je i přes to, že člověk bez ustání nahlíží za kulisy, prakticky nulová a obzvlášť filmové fanoušky zklame.

Na placce je ještě pár trailerů (včetně zdlouhavého 3D proma s postavičkami ze Lvího krále) a tříminutovka o tom, jak se na ComicConu nahrával dav ječících lidí, aby pak zvukaři ze SkywalkerSound nahrávku namíchali do filmu.

Alespoň v jednom ohledu Blučko člověku radost jednoznačně udělá. Osmikanálový zvuk je naprosto boží a obraz nemá moc daleko k dokonalosti. Aby toho nebylo málo, občas se otevírá do 16:9 (to je těch čtyřicet minut IMAXovských scén), takže tronovský přepis prubne vaše domácí kino opravdu ve všech směrech.

Obraz je podstatně čitelnější, než byl v kinech, Blučko totiž skvěle kreslí v černé, která se nikdy neslévá a přepisu nedělá problém ani vysoký kontrast mezi světélkujícími předměty a tmou, jež pohlcuje zbytek tronovského světa. Ostrost je přitom naprosto špičková a perfektní drobnokresba značí, že s datovým tokem se tu rozhodně nešetřilo, takže se žádný kompresních vad bát nemusíte.

Jestli přepisu s famózní kresbou, podáním barev a ukázkovou černou něco vytknout, tak je to to něco málo scén, ve kterých digitální kamery zašumí trochu víc, než je zdrávo. Pravda, těžko to vyčítat Blučku, za to si může kameraman, člověku to ale ubírá na absolutním audiovizuálním zážitku. K tomu má přitom Tron sakra blízko. Když se rozezní Daft Punk a scéna se rozevře do 16:9, těžko se hledá důvod, proč tohle Blučko neoznačit za referenční.

Obraz: 2.35:1, 1.78:1 :: 1080p (MPEG-4 AVC)
Zvuk: DTS-HD MA 7.1 - anglicky, DD2.0, DD5.1 - česky
Titulky: české...
Datum vydání: 20. 4. 2011
Cena: 699,-