Athose, Porthose, Aramise a jejich mladšího parťáka D´Artagnana zná v Evropě asi každý. Ať už díky klasické předloze Alexandra Dumase, nebo spoustě adaptací. U nás je nejslavnější a nejpopulárnější nejspíš ta ze sedmdesátých let, v níž si zahráli Michael York, Richard Chambelaine, Oliver Reed nebo Faye Dunaway, ale v minulosti jsme se dočkali i verzí s Charliem Sheenem, Mickey Mousem nebo obrněnými válečnými vzducholoděmi. V základu jde však vždycky o to samé -  mladý Gaskoněc přijíždí do Paříže, za nebezpečných okolností se seznámí s trojicí mušketýrů a potom po jejich boku bojuje proti zlotřilé Milady, ambicióznímu kardinálovi, snaží se zabránit válce a ochránit čest královny. Vždycky to je plus mínus takhle, takže když už do kin zamíří nový pokus o převedení Dumasova příběhu na plátno, není obvykle moc důležité, co se v něm bude dít (protože to víme), ale jak se to bude dít. Naštěstí v tomhle směru nová verze rozhodně nezklamává. 

Martin Bourboulon patří k mladší režisérské generaci, už si ovšem stihl vybojovat filmové ostruhy a ukázat, že dovede natáčet moderně a způsobem, jímž dokáže diváky zaujmout. I když k tomu, že by se o něm mluvilo jako o hvězdě, má ještě daleko. Ale to se mu možná nakonec hodilo, protože jeho jméno nemuselo vzbuzovat přehnaná očekávání, ať už by se to mělo týkat kvality, nebo nějakého osobitého stylu. Bourboulon však odvedl zatraceně dobrou práci a zvládl namíchat svoje mušketýry z prověřených propriet, které se ale nebál trošku opepřit vlastními nápady a osobitějším pojetím. 

Tři mušketýři: D´Artagnan: FOTOGALERIE

Jak už bylo řečeno, příběh se víceméně drží toho, co všichni známe. Alespoň v základu. Občas sice dojde na nějaké oživení, novinky nebo odklon od předlohy či nejslavnějších starších snímků, avšak těch novot je tak akorát. Dost na to, aby člověk nemusel začít mít pocit, že noví Tři mušketýři jsou až příliš noví, a zároveň že se tu najde dost důvodů, proč dávat pozor a vyhlížet, co tvůrci vymyslí. Bourboulon naprosto odmítá pracovat s humorem, takže pokud čekáte legrace jako souboje na zamrzlé řece nebo poloúchylného manžela krásné Constance, jenž by mohl být jejím dědečkem, nedojde na to. Tři mušketýři: D´Artagnan si pořád zachovávají jistou romantičnost a hravost, ale zároveň chtějí být dobrodružnou podívanou s vážnou tváří. Nikdy ovšem nesklouznou do přílišné serióznosti. Dobro i zlo tu jsou absolutní, D´Artagnan tu je stejný floutek jako vždycky a z jeho mušketýrských kolegů sálá takové charisma, že se nad řečmi o cti, chlapském přátelství a ochotě zemřít za krále rozhodně nebudete ušklebovat. 

A že to celé bude trošku serióznější podívaná než obvykle, to ukáže už první bitka. A ujistí o tom všechny další. Bourboulon z nich nedělá krvavou podívanou a pořád se drží v mezích dobrodružství pro celou rodinu (respektive pro rodinu s malinko odrostlejšími dětmi), ale bitky jsou neuvěřitelně fyzické a nebojí se být špinavé. Obvykle jsou natočené na jeden záběr a na jejich konci, kdy mušketýrům leží u nohou pobodaní a postřílení nepřátelé, stojí hrdinové zasvinění od bláta, funí a sotva popadají dech. A celkově se chovají jako vojáci, kteří se nebojí rvát se až do konce pro to, v co věří. Francouzi akci umí a na Třech mušketýrech dělali i lidé se zkušenostmi z Hollywoodu. A co se týče bitek, přestřelek, šermovaček a honiček, tak tady doopravdy není co vytknout. 

Obecně Bourboulon zvládá vizuál na jedničku, jeho Tři mušketýři jsou skutečně výpravní a s kamerou vykouzlí pár hodně pěkných záběrů. Naneštěstí v okamžicích, kdy se musí zklidnit a nechat hrdiny mluvit, jakoby se mu to celé začalo sypat pod rukama. Když mušketýři na chvíli schovají svůj šarm a hrají na zcela seriózní notu, vytáhnou stará traumata a řeší zkrátka něco na vážno, nefunguje to. Částečně kvůli papírem šustícím dialogům, ty totiž znějí až příliš knižně, ale i kvůli tomu, že se tu náhle přestane pracovat s kamerou, která prostě jen snímá mluvícího člověka. Veškerá energie a dynamika jsou náhle pryč a působí to až rušivě. Stejně jako poslední dvacetiminutovka, ta totiž vyvolává dojem uměle přilepeného finále a řeší podzápletky, o nichž se do té doby téměř nemluvilo. 

Přehrajte si trailer Celkově jde však o velmi fajn dobrodružnou podívanou, která zvládá klasický příběh převyprávět tak, aby fungoval i na diváka jednadvacátého století a zároveň zůstal svůj. Jestli u něj vyroste další generace fandů, to si netroufám odhadovat, ale Bourboulonova vize a pojetí bez debat dokážou oslovit, pobavit a zaujmout. A nalákat na dvojku, která dorazí před Vánoci.