Paul W. S. Anderson točil vždycky blbosti. Ovšem někdy i zábavně. Mortal Kombat, Horizont události nebo Rallye smrti jsou minimálně zábavná béčka, na druhou stranu bláboly typu Žoldák: Legie zkázy nebo Resident Evil: Afterlife by člověk rád dostal rychle z hlavy. S Třemi mušketýry se Anderson pokusil vstoupit do světa trošku ambicióznějších, dražších a áčkovějších filmů. Raději měl ale zůstat tam, kde mu bylo lépe. Pro dobro všech.

Tři mušketýři: FOTOGALERIE

Tři mušketýři se totiž režisérovi zrovna nevydařili. Přiznám se, že tyhle hrdiny znám jen z filmů a knížka si ke mně cestu nikdy nenašla, dokážu si ovšem představit, že milovníci Alexandra Dumase budou nejnovější adaptaci považovat za hodnou vyhlášení války. Už trailery, ve kterých se to hemžilo vzducholoděmi, naznačily, že tihle Tři mušketýři hodlají zvysoka kašlat na tradice a pokusí se současným divákům nabídnout jednoduchou ale efektní zábavu ve stylů Pirátů z Karibiku, šmrncnutou steampunkem a trendy 3D akcí. Tolik k teorii, v praxi to celé bohužel šlape výrazně hůř.

Anderson totiž neumí – a při pohledu na jeho předchozí díla je jasné, že nikdy neuměl – vyprávět příběh. Dokud se mu před kamerou mlátí Liu Kang se Sub-Zerem nebo Jason Statham závodí v autě vyzbrojeném dvěma kulomety, jeho filmy v rámci svých brakových mantinelů v pohodě fungují. Jakmile se ale musí něco řešit, nastanou problémy. Ve Třech mušketýrech, ať jsou jakkoliv popcornovou zábavou, se toho řeší hodně. V příběhu se pohybuje minimálně deset postav, které je nutné sledovat a polovina z nich permanentně kuje pikle, navzájem se podráží a vymýšlí spiknutí. Všechno to ale působí uměle a z plátna doslova teče režisérova touha přesunout se k nějaké scéně, kde by po sobě střílely dvě létající lodě nebo kde by mohli mušketýři rozsekat na kusy čtyřicítku protivníků. Anderson se u dialogových scén smutně ztrácí a nezříka jimi i nechtěně baví.

Tihle Tři mušketýři hodlají zvysoka kašlat na tradice a chtějí nabídnout efektní zábavu.Leccos naštěstí kompenzuje akčními sekvencemi, které jsou překvapivě hodně dobré. V loňském čtvrtém dílu série Resident Evil se rozhodl zpomalit úplně všechno, takže než někdo někoho kopl, člověk občas i usnul. Tentokrát se poučil a minimálně šermířské souboje jsou téměř vynikající. Když D`Artagnan a jeho parta mlátí přesilu nepřátel, je všechno krásně přehledné. Zpomalovačky neruší a jsou užívány celkem s mírou. A pár originálních nápadů se v bitkách taky najde. Od minula tedy opravdu velké zlepšení. Při ostatních akčních scénách, v nichž hrají prim děla či plamenomety, to už však taková sláva není, pořád však dostanete poctivý velkolepý a burácející Hollywood. Ústřední čtveřice je navíc sympatická, i když naplňuje jen primitivní typové škatulky (je tu hrdina, veselý silák, smutný drsňák a nevýrazný pánbíčkář), takže tady režisér pár kladných bodů rovněž nabral.

Přehrajte si trailer Nad herci ale z jednoho prostého důvodu jásat nemůžeme – kvůli Mille Jovovich. Ta je ve Třech mušketýrech tak špatná, že si zaslouží vlastní odstavec, a Paul W. S. Anderson by v rámci snahy o záchranu své filmařské kariéry měl začít seriózně zvažovat rozvod. Těžko říct proč, ale akční scény, ve kterých jeho manželka vystupuje, jsou o několik řádů horší než zbytek a prakticky se na ně nedá koukat. Jako bychom se vrátili k čtyřce Resident Evil: Anderson okolo své dlouhonohé partnerky zpomaluje úúúúplně všechno, výsledkem čehož je absurdní fakt, že akční scény jsou nudnější a pomalejší než momenty, v nichž si dva lidé povídají. Proč se tak děje jen při bitkách jeho staré, to netuším. Každopádně Milla Jovovich nepřesvědčuje ani herecky a její Mylady vykonává svou práci špiónky tak dokonale, že nejspíš ani ona neví, pro jakou stranu zrovna pracuje. Esteticky náročnější diváky navíc bude trápit, že krása téhle bývalé modelky se pomalu stává minulostí...

Snaha udělat z Tří mušketýrů nové Piráty z Karibiku tak vychází celkem vniveč. Film je sice výrazně epičtější a výpravnější než poslední dobrodružství Jacka Sparrowa, ale to je s trochou nadsázky i drama o výrobě kartónových krabic. Anderson bohužel potvrdil, že není příliš dobrý režisér, a celkem zábavné herce a dobrou choreografii prokaučoval kvůli tupě vyprávěnému příběhu, do očí bijícím logickým kiksům (v sedmnáctém století se řidičáky na vzducholodě nejspíš fasovaly při zápisu do armády) a nakonec vlastně i proto, že si rozmáchlost svého blockbusteru nezvládl adekvátně prodat. Honosné hradní sály a okázalé kostýmy totiž připomínají spíš přeplácané pohádky Zdeňka Trošky než řízný hollywoodský velkofilm. A i proto je vizuál filmu trochu úsměvný...

Tři mušketýři promarnili svůj potenciál být zábavnou a moderní adaptací dobrodružné klasiky. Přiznám se, že bych klidně za dva roky dal sequelu šanci, ale za kamerou by musel sedět někdo jiný. Na Andersonovo blbnutí je téhle látky škoda.

P.S.: Viděno ve 2D v originálním znění.