Zámořských dokumentů se do našich kin přece jen mnoho nedostává, tento je však v řadě ohledů výjimkou. Snímek Tima Wardla si z loňského festivalu Sundance odnesl podivně nazvanou cenu, která je však docela trefná – Zvláštní cena poroty pro dokumentární film za osobitý styl vyprávění. V čem je tento dokument tak jedinečný?

Tak především opravdu ve vyprávění příběhu, o kterém se vyplatí si nic dopředu nezjišťovat. Stručná premisa spočívá v tom, že v roce 1961 se narodila jednovaječná trojčata, která byla následně dána k adopci. Každé z dětí skončilo v jiné rodině a až ve věku 19 let se bratrům díky sérii šťastných náhod podařilo shledat. Co se dělo potom, raději nebudu prozrazovat, neboť tento dokument rozhodně nesleduje jen neobvyklý rodinný příběh, nýbrž rozplétá i poměrně tajemné klubko událostí, jež k této situaci vůbec mohly vést. Zájemci o témata sociálního inženýrství či psychiatrie/psychologie si však bezesporu přijdou na své.

V této souvislosti musím dokument pochválit i za poměrně zdrženlivou (ačkoli to tak zpočátku nevypadá) a dobře vyargumentovanou pozici k psychologickým závěrům na věčné téma dědičnost versus prostředí. Je snadné nechat se unést některými populárními psychologickými trendy a na pochybných základech od boku střílet diagnózy, ovšem přehnaného banalizování se režisér Tim Wardle naštěstí nedopouští. Namísto toho se dočkáme poměrně celistvého obrazu o životě trojčat i střízlivého zamyšlení co, jak a proč.

Syntetický dokument využívá vzpomínek samotných mužů i jejich blízkých, dále se především v první části nebojí ani hraných rekonstrukcí (jež na rozdíl od českých televizních snah nepůsobí trapně), využívá i spousty archivních záběrů, jichž je díky opakované medializaci případu naštěstí dostatek. Výsledek je tak poměrně audiovizuálně pestrý a hodina a půl docela uteče; zároveň se však snímek uchyluje k přílišnému opakování již vyřčeného, a tak místy budí dojem reklamami přerušovaného televizního dokumentu. Přesto je to právě narace, respektive způsob práce se známými informacemi a na nich postaveného vyvozování, který dokáže zaujmout a podat příběh nebanálně a vcelku komplexně. S tím souvisí i odvaha předchozí řečené postavit na hlavu a dokázat, na jak křehkých argumentačních základech často přistupujeme k závěrům. Dokument tak boduje hned na několika rovinách a nabízí opravdu obohacující zážitek.