Podle mě to bylo takhle: Kameraman Wally Pfister dlouho prudil Christophera Nolana s tím, že by si chtěl natočit vlastní film. Snímat nejvýraznější blockbustery dekády je sice fajn, naplnění režisérských ambicí má ale samozřejmě přednost. Jednoho dne tedy Pfister poslal Nolanovi scénář nazvaný Transcendence s tím, že by podle něj chtěl natočit svůj režijní debut. Nolan si sci-fi o vědci, jehož mysl je nahrána do počítače, kvapně přečetl a upřímně ho pobavilo, že může někdo na 120 stránek vtěsnat tolik neředěné idiocie. Plný dobré nálady pak Pfisterovi napsal, ať jde do toho a klidně si mezi producenty napíše jeho jméno, načež se plně zabral do natáčení Interstellar a nevnímal, co se děje dál. Warneři mezi tím Nolanem posvěcený film schválili, dali Pfisterovi 100 mega a čekali, až jim promítne další Počátek. Jenže... zázraky se samozřejmě dějí jen o Vánocích.

Transcendence: FOTOGALERIE

Rozhodně ne v půlce dubna, kdy začal česká kina trápit jeden z nejhloupějších filmů posledních let. Jistě, americké filmy za víc než 100 milionů dolarů na logiku kašlou velice často. Naštěstí se u toho ale málokdy tváří jako superinteligentní existenciální sondy s hlubokým přesahem. A přesně tím se snaží být Transcendence. Někdo si očividně myslel, že točí (nebo chcete-li píše) brilantní sci-fi, která obratně řeší nejnovější technologické otázky. Místo toho ale z plátna kouká skrz na skrz nesmyslná fraška, jejíž autor musel počítače a internet znát jen z doslechu.

Jak jinak si totiž máme vysvětlit, že příběh geniálního vědce Willa Castera (Johnny Depp), jeho ještě geniálnější ženy Evelyn (Rebecca Hall) a o trochu méně geniálního kamaráda Maxe (Paul Bettany), jimž se oživit nejvyspělější umělou inteligenci na Zemi (Deppovu mysl!), s klidem ignoruje ty nejnebezpečnější věci, které se v něm dějí? Přístup k technice je tu stejně tristní jako přístup k postavám, které zásadně činí ta nejhorší možná rozhodnutí a zachraňuje je akorát to, že se ze záhadných důvodů nedějí prorokované tragické věci. Celý vývoj Transcendence zkrátka nikdy nevychází z toho, co dělají protagonisté. Zásadně se odvíjí od přání tvůrců, kteří jednotlivé hybatele děje ignorují, aby si mohli na plátně ukazovat, co jim zlíbí.

Přehrajte si trailer Což samozřejmě odnáší každý divák, který se u takhle provokativní a intelektuální látky snaží byť trochu přemýšlet. Zhruba každých 5 minut se totiž objeví twist, který by měl ovlivnit něčí život, zásadně odhalit existenci superentity, která je v každém počítači na planetě, nebo alespoň ponouknout libovolnou vládní agenturu k tomu, aby začala pátrat po zmizelých vědcích, kteří ukradli počítačové komponenty za milióny dolarů. Jenže nic z toho se nikdy nestane a Pfister pokračuje v líčení "srdceryvného" romantického dramatu, ve kterém jednatřicetiletá Kate Mara jen tak mimochodem řídí obří antitechnologickou organizaci, jíž nečiní problém synchronizovaně zabít desítky lidí.

Radši se ani neptejte, co v tom všem dělá Morgan Freeman (jeho postava by šla z fleku vystřihnout) a co na Transcendence stálo víc než 50 mega (to jedno převrácené auto těžko, jinak se tu nic moc akčního neděje). Ve všech směrech jde totiž o ukázku řemeslně standardní tvůrčí impotence, v níž vám nepřiroste k srdci nikdo a nic. Jediným plusem je, že vás Pfister nikdy nenechá vypnout mozek, jelikož budete soustavně přemýšlet nad tím, jak se krucinál může dít to, co se právě děje. Jak může svět ignorovat vyrábění malé armády "terminátorů"? Jak může CIA neřešit náhlý superhack jejich systému? A jak mohou teroristé roky čekat na to, až jejich nepřítel zesílí na maximum, a pak na něj zaútočit se zoufalou desítkou vládních vojáků?

Otázek jsou tuny a rozumné odpovědi nepřicházejí, Transcendence tak rychle končí jako tragický céčkový výplach, ve kterém se marně snaží existovat schopní hollywoodští herci. Ne, vážně nejde o to, že je celá myšlenka člověka v počítači přitažená za vlasy. Tenhle výchozí bod se jistě dal rozjet do svižného hi-tech thrilleru, Pfister ale místo toho přichází s rádoby osudovou romancí, kterou neprokládá humorem, akcí ani ničím jiným. Akorát si za každou cenu hoví ve své rozmáchlé vizi kybernetického života, jejíž provedení je ale tak směšné, že si v ničem nezadá s tím nejhorším od Shymalana. A takový kariérní rozjezd není košer u nikoho, natož u člověka, který po delším zmáčknutí jedničky volá přímo Christopheru Nolanovi.