Je mladá, je hezká a absolutní duševní čistota z ní prýští všemi póry. Připravuje se na akci, kterou je odhodlána dokončit i za cenu vlastní smrti. Pak ale přijde titulek „od Anga Lee“ a divák už tuší, že tak snadné to zase nebude a místo rázného činu se bude spíše hodně přemýšlet. A tomu se audiovizuální montáž přizpůsobuje téměř perfektně: ukázka se nese na lyrické vlně významných pohledů a houslového rozjímání na téma láska a přidružené emoce, aby nechala své dvě šachové figury rozehrát obdivuhodnou partii plnou napětí, intrik a upocených těl ve společné ložnici. A protože zcela beze slov, nechává všechny jemné herecké i čistě obrazové nuance a hudební podkres vyplavat na povrch s o to větší razancí, čím méně musíte sledovat vodítka příběhu. Čistě pocitová záležitost, která nepotřebuje ke svému sdělení epileptické střihy, ani tunu nudných dialogů. Vše důležité je přitom pochopeno.