Viggo Mortensen se divných témat nebojí. Velkorozpočtovými produkcemi poslední roky dost šetří, o to raději se pouští do neobvyklých projektů, které sice jeho aragorní slávu nepřekonají, ale v cinefilních kruzích si občas uznalé pokývání zaslouží. A právě do téhle škatulky patří i Tohle je náš svět. Český název je velmi volně a trochu suše přeložený, originál totiž zní průbojněji – Captain Fantastic.

Film si odbyl premiéru letos na Sundance a úspěšně si zasoutěžil i v Cannes, což o jeho charakteru vypovídá docela dost. Počínaje žánrovou nevyhraněností a konče zajímavým námětem. Ten se trochu blíží českému dokumentu Stále spolu, je totiž o neortodoxní rodině, která žije v lesích odříznuta od civilizace. Otec v podání Vigga je skoro ideálním příkladem moudrého vladaře-filosofa z Platónovy Ústavy. Ano, i o tom se tam mluví. Viggova výchova vede všechny děti ke kvalitnímu vzdělání a fyzické zdatnosti. Na první pohled ideál, že? Jenže tohle zdaleka není laciná agitka pro bio život bez éček a smogu.

Postupem času se totiž začne ukazovat i odvrácená strana takového životního stylu. A hlavní postavy jsou se svým světonázorem nemilosrdně konfrontovány. V tomhle ohledu je Captain Fantastic velmi silný – nepředkládá předžvýkaná stanoviska a nechává na divákovi, aby si na téma vytvořil vlastní názor. To samo o sobě není jednoduchá záležitost a je až s podivem, jak dobře tohle Matt Ross, dosud hlavně seriálový herec (!), zvládl. Smysluplně tepe do obou extrémních pohledů na tenhle styl života a výsledkem tohoto filmového přemítání je moudrý kompromis.

Feel good atmosféru první poloviny snímku podtrhuje řada vtipných scén, o to větší nálož pak divák dostane o pár desítek minut později, když pořádně přituhuje. Emocionální vrchol bohužel přichází asi půl hodiny před koncem a zbytek filmu je trochu vychtěný. A to dost zamrzí, jelikož kdyby byl závěr vyřešený o něco razantněji, nebál bych se hodnocení zvednout ještě o bodík výš.

Výkony Vigga i ostatních členů rodiny jsou skvělé a nelze jim nic vytknout. Za pozornost stojí i hudba, která do děje nenuceně vplétá profláklosti od Boba Dylana nebo Guns N´Roses a kombinuje je s extatickými pasážemi podbarvenými Sigur Rós. Celkově je Captain Fantastic dokonale vycíděný, na indie poměry ze Sundance až nezvykle. Ve svém rozkročení mezi komerčním melodramatem a nezávislou emoce drásající jízdou je ale naštěstí dostatečně suverénní. Dost bylo chvály, přesvědčte se sami.