k0C0UR

Trailer k předposlední „svěrákovině“ chvástá se na naše poměry originální stavbou a audiovizuálně přitažlivou souhrou, jíž podle očekávání dominuje Zdeňkův neodolatelný světácký chraplák. Zatímco obrazy vyprávějí příběh v chronologickém časovém sledu, tatínek režiséra vypráví o svých úmyslech před natáčením. Jaký měl Tmavomodrý svět vlastně být, co měl říci a ukázat a kdo byli a jsou jeho hlavní hrdinové. Na ploše necelých 170 vteřin tak vzniká zajímavý úkaz – příběh vzniku příběhu, jehož podobu už vidíte. Je velkolepý, nabitými emocemi i technickými finesami, které se tu mockrát do roka (dobrá, vlastně nikdy) nevidí. Dostane-li voiceover pauzu, do popředí se dere dravá symfonie, nabere-li Zdeněk Svěrák další dech, ovzduší se zčistajasna plní melancholií. Není to klasický chraplák pro trailery, ale je to dobrá alternativa k ukázkám, které promlouvají k lidem a ne sami k sobě (jak jsou jejich celovečerní verze úžasné). Svěrákovi v prvním plánu nenutí nikomu nic. Komunikují, vyprávějí a tím až zprostředkovaně lákají svým „dobrým“ přístupem. Je mi to stokrát sympatičtější než sebraná snůška trapných hlášek, podpořená „zaručeným českým hitem“. Díky, Svěráci!