To nejlepší na závěr, říká se. A světe div se, horor Tichá noc, krvavá noc to v rámci žánru naplňuje beze zbytku. Ne že by letošní filmový ročník nenabídl divákům pořádné hororové hody. Měli jsme tu hudebně upírské Hříšníky, vypointovanou Hodinu zmizení, brutální Vrať mi ji, Frankensteina od Guillerama del Tora, lehce filozofických 28 let poté, vrátil se Nezvratný osud a rozloučili jsme se s Edem a Lorraine Warrenovými. Navíc podruhé zazvonil Černý telefon, Společník nabídl zajímavý pohled na umělou inteligenci, Nebezpečná zvířata připomněla, že i v Austrálii mají masové vrahy a Together ukázal, jak končí romantická představa o splynutí duší. Zkrátka bylo toho dost, aby si fandové nejkrvavějšího filmového žánru přišli na své. Jenže i v takto nabité konkurenci se Tichá noc, krvavá noc dokázala prosadit jako jedno z největších hororových překvapení roku.

Startovní pozici přitom neměla vůbec snadnou. Jedná se totiž o sedmý díl a v pořadí již druhý reboot řádně provařené franšízy o vyšinutém vrahovi, co své oběti likviduje v kostýmu Santy Clause právě o Vánocích. To, co začalo v roce 1984 sympatickým slasherem o vraždícím sirotkovi, přerostlo v sérii generických krváků, jejichž kvalita měla i přes pokus o zmíněný reboot z roku 2012 spíše klesající tendenci. Až do teď. Zapomeňte na mdlé a nic neříkající trailery. Nová Tichá noc, krvavá noc je totiž hodně jiná. Jak příběhově, tak pojetím ústředního hrdiny, ale i celkovým vyzněním filmu a jeho žánrovým podbarvením. Ve výsledku představuj hodně specifický mix, který sice nezapře své brutální kořeny (tj. pořád jde o hodně krvavý slasher), ale podává je úhledně zabalené do mnoha vrstev balícího papíru.

Zajímavé je už jenom to, jakým způsobem pracuje s původními hracími kameny. Máme tady malého Billyho, který jede o Vánocích se svými rodiči navštívit starého dědečka do domova důchodců. A stejně jako v původním filmu to s rodiči na zpáteční cestě nedopadne úplně nejlépe. Ovšem co přesně se v tu tichou, krvavou noc skutečně stalo, to se budete postupně dozvídat až z flashbacků dovedně rozmístěných napříč celým filmem. To už ovšem sledujete dospělého Billyho, jak se snaží přežít ve světě, kde se v malých amerických městečkách ztrácejí děti, každý skrývá nějaké to tajemství a Santa Claus má o Vánocích plné ruce práce se zlobivými dětmi. A nejen s nimi.

O hororové překvapení se jedná i z toho důvodu, že režie se ujal Mike P. Nelson, jehož renomé není v rámci žánru nijak zvlášť oslňující. Žádný z jeho předchozích hororů (Frakce, Pach krve, jedna povídka v V/H/S/85) ničím neoslnil a ačkoli se nejednalo o žádné katastrofy, nečekal bych od něho tak výrazný skok kupředu. Tichá noc, krvavá noc představuje pomyslnou rehabilitaci, pomocí které se posouvá do první režisérské ligy. Minimálně pokud jde o horory. Svému novému snímku totiž dokázal vdechnout tolik nového života, že je celých 97 minut na co se dívat.

Nepracuje přitom ani s původním námětem, kdy oblek Santy fungoval jako spouštěč v choré mysli původního Billyho, ani s mnohokrát použitým konceptem pátrání po tom, kdo se ukrývá za hustým bílým vousem chlápka s obří sekerou. Nelson na to jde chytře svou vlastní zápletkou, jejíž postupné odhalování je stejně zábavné jako způsoby, kterými Santa likviduje své oběti. Nikdy bych neřekl, že slasher, kde se dějí opravdu divoké věci (a věřte mi, že ději!), navíc v rytmu klasických vánočních songů, dokáže současně budovat tak prazvláštní atmosféru, jakou naposledy pamatuji u vyšinutého melodramatu Do morku kostí Luca Guadagninyho. Skloubení místy až čistokrevného braku s krvavou poetikou nepostrádající nádech existencialismu je v Nelsonově pojetí absolutně brilantní.

Přehrajte si trailer Film se přitom neopírá o žádná zvučná herecká jména, byť titulního Billyho hraje Rohan Campbell, jenž si horory vyzkoušel pod maskou Michaela Myerse v Halloween končí. Pokud vám v této hororové franšíze nesedl, dejte mu druhou šanci. Jeho Billy je totiž fascinující hrdina s velmi zamotanou minulostí. S Campbellem na palubě se připravte na šokující jízdu, jakou si budete pamatovat ještě dlouho poté, co z tepny dostříká poslední proud čerstvě prolité sváteční krve. Vánoce nebyly nikdy tak půvabně zvrácené jako letos. K naprosté spokojenosti sice chybí větší souvztažnost mezi Billym a jeho okolím a důkladnější promyšlenost některých aspektů příběhu, neboť mnohé události se dějí až příliš zbrkle a na náhodu, jako kdyby autory tlačil čas, nejsou to ale důvody, pro které by vám tenhle letošní finální hororový počin měl uniknout z hledáčku nejpovedenějších hororů roku.