Režisérské a zároveň i manželské duo Shari Springer Berman a Robert Pulcini má na kontě vcelku povedené drama Můj svět, méně povedenou romantickou komedii Holka na hlídání a pár dalších, nepřekvapivě pozapomenutých kousků. V tomhle případě adaptovali temný román od Elizabeth Brundage za netflixovské peníze a do hlavní role se podařilo sehnat vcelku hvězdné jméno. Zní to jako docela průměrná backstory a výsledek tomu zcela odpovídá.

Amanda Seyfried hraje restaurátorku (a stará se tedy o umění, nikoli o jídlo), která trpí anorexií a životem ve stínu dominantního manžela s tváří Jamese Nortona – bonvivánského odborníka na dějiny umění, kvůli jehož novému angažmá na soukromé vysoké škole se musejí přestěhovat na venkov. Společně s malou dcerou se hrdince rychle podaří zjistit, že v jejich novém domě straší – temná minulost je samozřejmostí, stejně jako nedůvěra ze strany slizkého manžela, který má plné ruce práce s manipulací svým okolím. Do toho se přimotá řada vedlejších postav ze školy i sousedství, jejichž linky nejsou příliš důsledně rozehrané (natož dohrané).

Zdánlivě rutinní horor o strašidelném domě však klame tělem – lekaček je minimum a strašidla v domě plní přece jen trochu jinou funkci, než je v žánru zvykem. Prostoru se dostane i některým myšlenkám teologa a zakladatele švédské mystiky Emanuela Swedenborga, od něhož je nejen odvozen název filmu, ale zároveň je až s biblickou nekompromisností trestána zpupnost některých postav a jejich neochota přijmout Swedenborgem postulované nadpřirozeno jako samozřejmou součást života. Neotřelý pohled na spiritualitu je však do filmové podoby přetaven značně rozklíženě a zůstává na úrovni nadhozených, leč nedotažených nápadů.

Namísto jasně definovaného strachu plynoucího z ohrožení hrdinů se dostavuje především úzkost z neznámého. Autorům se daří držet znepokojivou atmosféru, v níž se vztahy mezi postavami vyhrocují s relativně minimálními zásahy nadpřirozena. Nerad bych prozradil pointu, takže o hlavním tématu raději pomlčím; ale vězte, že se jedná o další z oněch sociálně uvědomělých hororů (či spíše thrillerů), o nichž se s Mr. Hladem pravidelně hádáme. Ačkoli si těchto snímků obvykle cením, v tomto případě je vyznění bohužel značně banální a nejpozději od dvou třetin stopáže až příliš předvídatelné.

Přitom právě stopáž, lehce přesahující hranici dvou hodin, by zasloužila pokrátit, jelikož děje je skutečně docela poskrovnu. Audiovizuál je netflixovsky precizní, zároveň však s minimem autorského vkladu či jakkoli výrazného stylu. To umocňuje ještě matný konec, po němž si nejspíš vzpomenete na tematicky podobný, přesto však o kus lepší thriller Pod povrchem, který se mohl pyšnit aspoň ďábelským Harrisonem Fordem a Michelle Pfeiffer, které jsem jako malý v boji se sprchovým kohoutkem tuze fandil. Osud Amandy Seyfried mi však byl ukradený a stejně indiferentně se budete cítit na konci téhle neurážející, ale zbytečné jednohubky.