Přestože film rozmlouvá o slovech, není tu žádný slovní balast. A ačkoliv připomíná nejen svou stavbou úctyhodný literární kus, nejsou tu žádné složité vysvětlovačky a nutné epizodky, klopotně tlačené na plátno. The Words mají opravdu hladce „kinematografický“ tvar.

Debutující autorská dvojice Lee Sternthal a Brian Klugman, která má za sebou vlastně jen nástřel příběhu Tron: Legacy, se chopila dost amorfního tématu, ale zpracovala jej s velkou suverenitou. Story o průměrném pisálkovi, který se proslaví skrze cizí román, je rozehrána do tří niterných mileneckých dramat, do sebe nezvykle zaklesnutých a organicky propojených. Režiséři mají technickou stránku v malíku, takže jejich film úctyhodně klouže a nerozpadne se ani ve chvíli, kdy se napříč liniemi konají velká odhalení a kdy jednotlivé herecké tváře mizí na dlouhé minuty z plátna. Návaznost se daří držet nejen voice-overy, ale i celistvým audiovizuálním řešením, takže se vzpomínky a „vyprávění ve vyprávění“ bezešvě slévají dohromady. Klobouk dolů.

The Words imponují ale i tím, jak moc se tvůrci se slovy mazlí, aniž by přitom ztratili cit pro filmovou akci. Zkrátka, nekecá se nikdy tolik, aby se zapomínalo na činy - i když se postavy vyznávají ze svých pocitů, pořád nemají daleko k jejich tichému, třeba tělesnému vyjádření. Je to další důkaz rovnováhy, jakou si pohlídají jen opravdu vyspělí autoři.

Debutující autorská dvojice zpracovala téma s velkou suverenitou.Přitom ona SLOVA nabývají mnoha podob a v pestrém klubku významů zraňují i hojí, jsou bezcenná, ale i život měnící, jsou vším, aby o chvíli později vyjevily svou bezcennost. Ústřední téma je účelně otisknuto do samotného konceptu „knihy opsané z knihy v další knize“ (zní to složitě, ale na plátně vám to dá po minutě smysl), přitažlivě rozvíjeno a navíc podnětně vypointováno ve finále, které motivy propojí, a přesto nechá dost prostoru divákům.

Není překvapením, že tenhle symbolický začátek nabitého podzimního sběru roku 2012 (dobrých filmů bude podle všeho až do jara hrozně moc, i když nepůjde o blockbustery), táhne kupředu Bradley Cooper. Sympaťák s rošťáckým kukučem je zjevně jedním z mála herců Hollywoodu, kteří opravdu pozorně čtou scénáře, a tak si po originálním Všemocném a před nejžhavějším oscarovým kandidátem letošního roku The Silver Linings Playbook připisuje další levný (rozpočet jen šest milionů dolarů!), a přesto vizuálně vtahující a myšlenkově podnětný titul. Navíc ho sám Cooper produkoval. Přesto se film nesmrskává na nějaké okázalé herecké sólo, ale zůstává jistou týmovou práci, v níž Jeremy Irons připomíná časy, kdy sbíral sošky a nešklebil se v béčkových trapárnách, ve které je i Dennis Quaid OK a všechny tři půvabné herečky ne-jen-na-ozdobu.

Přehrajte si trailer The Words si nenechte ujít i proto, že navzdory tématu, které k tomu svádí, neuvízlo v audiovizuální manýře. Je to špičkové řemeslo, na pomezí svižného popíku a přemýšlivé artovky, které se naštěstí netváří jako filozofický opus, ale prostě jen mluví o důležitých věcech poutavě, se zájmem i s přesahem. 

Na základě příběhu The Words můžeme pochybovat, jestli vůbec ještě můžou existovat velcí spisovatelé. Jestli romantický ideál rozervaného psavce s citem pro dokonalá slova neodvál čas, nezničila ho doba, kdy je psaní knih tvrdý byznys. To ať si proberou v literárních přílohách. Pro nás je podstatnější, že pokud tihle dva debutanti ještě vydrží a stejným umem vybaví i své příští filmy, můžeme si být jistí, že romantický ideál velkých filmařů ještě zdaleka zapomenut nebyl. A brzo se může zase jednou naplnit.