Pakliže vás snímek The Tutor od prakticky neznámých tvůrců nezaujal svým trailerem, který představil hvězdu Stranger Things Noaha Schnappa a tronovského Garretta Hedlunda v rolích obsesivního studenta a jeho učitele, kterému se začne po kontaktu s mladým chlapcem hroutit život, můžu vás uklidnit, že váš prvotní instinkt byl správný. A pokud by se náhodou našel někdo, kdo by po nevýrazné ukázce měl zájem film – jakožto intenzivní thriller o posedlosti, a kam až může člověka dovést – přece jen vidět, pak vězte, že vás nečeká nic pěkného, příjemného, ani chytrého.

Hodinu a půl dlouhé béčko vás už v prvních minutách překvapí tím, jaké zvláštní hudební skladby tvůrci zvolili pro snímek, který by nejspíš chtěl být brán vážně. Tím ale podivné kreativní volby nekončí. Už výběr herců do hlavních rolí totiž nutí klást otázky. Zatímco Hedlund, jenž si v poslední době vedl celkem dobře jako pravá ruka Sylvestera Stallonea v seriálu Tulsa King a zde vypadá jako ten nejvíc slizký pedo doučovatel v historii filmu, má pro svoji vizáž v závěru snímku dobré vysvětlení, Noah tady hraje prakticky stejně plačtivě jako v hitu od Netflixu, což je problém, protože jeho postava tu má být valnou část filmu zákeřný a nebezpečný stalker, který se neštítí sebevětšího svinstva. A vy mu to prostě nevěříte. A bohužel to nevěříte ani Hedlundovi, který do té role vůbec nepasuje.

Problém může být v tom, že scénář, jenž na první pohled vypráví jasně narýsovaný příběh, na konci vyflusne na diváka takový ten zvrat z ranku naprosto zbytečných mindfucků, který zpětně vykresluje některé postavy v docela jiném světle. A v rámci toho si lze oba herce alespoň na papíře představit jako přijatelné volby. Blbé je, že zatímco scénář chce tímto způsobem ospravedlnit svoji existenci (jinak by to totiž byla jen zoufale unylá a nezáživná story, jakých jsme už viděli stovky), celý ten twist je tak strašně umělý a nezasloužený, respektive nepodpořený vývojem jak děje, tak postav, že to zkrátka ve finále působí směšně a ještě zbytečněji, než kdyby k tomu odhalení v závěru nedošlo. A přesně proto pak nefunguje ani to obsazení.

Tenhle paradox a snaha rozluštit, o co tvůrcům tohoto děsivě levného, slizkého a místy až amatérského snímku vlastně šlo, je bohužel zároveň to nejzajímavější, co se z něj dá vypíchnout. Zbytek je jenom přehlídka klišé, špatného herectví, nezvládnuté dramaturgie nebo dalších vskutku zvláštních snah o jakousi psychologii, které tento thriller posílají nekompromisně ke dnu.

Přehrajte si trailer V podstatě jedinou pozitivní věcí na celém tom trápení byl fakt, že se to nijak zbytečně nenatahuje, protože sledovat nefunkční pokusy o chemii mezi Schnappem a Hedlundem a postupně rozkrývat ten „ďábelský“ plán v centru této stupidní zápletky bylo už tak dost úmorné.