Ponurý rocker s osobitým projevem, Nick Cave, se dal do psaní scénáře. Co z toho mohlo vylézt jiného, než jednoduché, ale rytmické vyprávění podkreslené podivuhodnou dravostí, která neústí v záchranou melancholii? Stejně jako rocková podupávačka z jeho pera, i snímek Proposition se nese na notách ponurosti a krystalicky čisté deprese, z níž není úniku.

Poté, co je se svým později rozeným sourozencem zajmut svým úhlavním protivníkem, hájícím zákon, je náš hrdina postaven na křižovatku neřešitelného dilematu: Dostáváš svobodu, ale najdeš a přivedeš nejstaršího bratra (toho času na útěku) na ruku spravedlnosti nebo ten mladší zemře. Kde je klíč k takové prekérní situaci, máte-li jako správný muž smysl pro rodinné hodnoty? Kde vzít radu, kterou svou ruku obětovat, aby druhá zůstala ušetřena? V ponurých australských prériích drahno hledat radu. Prach se mísí s potem v omamném slunečním dusnu a hodiny nekompromisně odkrajují poslední zlomky času před Štědrým večerem. Jak příhodný to čas pro zlomení charakteru a odklizení zločinného póvlu před zraky chtivé audience – přesně tak to čerstvý šerif (Ray Winstone) plánuje, i kdyby jeho návrh prostřednímu bratrovi Charliemu (Guy Perace) zůstal nevyslyšen. I mladá krev z rodiny zločinných vyvrhelů je ptáček v hrsti a každý takový je lepší, než holub na střeše. Jakákoliv příkladná exekuce budiž názornou ilustrací pro začínající zločince a zároveň silnou satisfakcí za předlouhý hon na zvěř, který se konečně někam hnul. Tak či onak, do tohohle boje se definitivně zapojí všichni, kterých se to týká. Vyloženým návrhem začalo finální kolo, kde spousta lidí zemře a ti šťastnější o tom budou vyprávět svým dětem.

Mohlo by se zdát, že charakterové karty jsou rozdány přesně podle westernového mustru, tak jak je žánrová křídla hájí už desetiletí. Dobro versus zlo se ale nekoná: Režisér John Hillcoat pod Caveovou inspirační vlnou servíruje tak nejednoznačné postavy, jak je to jen možné. Brzy zjistíte, že oba muži stojí na stejné straně barikády a kdyby měli v životě stejné možnosti, pravděpodobně by skončili tam, co ten druhý. Rovní chlapi s rovnými zásadami a povědomým, že jsou jisté věci, které musíte udělat, jinak byste se styděli podívat svému druhovi do očí. Krajina v hrubých obrysech a neviditelným horizontem je to pravé místo, kde se může lámat chleba v rámci nejstarší zásady, kterou mužský svět zná – cti. A tak se také děje. Ve filmu, kde rozjímavé zvukově-obrazové vyprávění vydá za tisíc slov a je nejlepší prostředkem ke zhutnění atmosféry závěrečného zúčtování, které chtě nechtě musí nastat. Pod nelibými tóny Caveovy hudby roste přemýšlivější western, v němž možná poznáte Costnerovu Krajinu střelců. Ta však ve světle Proposition vypadá jako sériový produkt pracovního oboru zvaného modeling vedle nenápadné stařenky, která podivuhodně klame tělem; Jakmile k ní přijdete na pár kroků, kousne jako žralok. Je to kousnutí stylové jiným způsobem než prosluněné pláně, na nichž se prohánějí koně - i když vede ke stejnému výsledku. Na samém závěru však věci nezlehčuje; A v rámci své poetiky pečlivě sloupává drsnou slupku, aby poodkryla ještě drsnější dřeň.

Kromě zmiňovaného Caveova tvůrčího otisku je to hlavně Hillcoatova obrazotvornost (až na jeden vizuální zlozvyk, který je vidět prakticky u každé postavy a velmi rychle se okouká) a schopnost vykreslit věci tak, jak jsou, co dává filmu auru výjimečné emocionální hloubky. Není to však snaha šokovat, co Hillcoata nutí držet se svých syrových opratí a servírovat výjevy lidského utrpení krásně na detail. Jde o uvědomění si toho, že v tomhle světě neexistuje slovo dobrák nebo pomoc. Pokud si záležitosti nezařídíš sám, nikdo to za tebe neudělá.

Proposition přichází jako blesk z čistého nebe, aby načechral žánrové vlny a nastavil je do zrcadla pravidel, která postavil naruby. Není úniku z života, ke kterému se upsali a existuje pro ně jen jeden způsob vykoupení – to jsou „hrdinové“ ve světě, kde neexistuje čas a vzduch by se dal krájet a prodávat v úhledných balíčcích. Není to hezký film na uvolnění mysli, ale je to ideální kousek do přemýšlivějších nálad. Hillcoatovi přeji hodně štěstí do budoucna a vás posílám zase jednou do kina na něco ne úplně ze středního proudu a podle přesně daných konvencí.