Hokejové Nagano si Češi připomínají dodnes. A po bramborové olympiádě dvojnásob. Psycholog by řekl, že tohle upínání na všechnu slávu, polní trávu, je trochu nezdravé. Nelze žít ojedinělými úspěchy, je potřeba hledět dopředu. Jenže jakkoliv české vlaječky dnes vlají na počest Ester Ledecké (tento trend se brzy projeví v porodnicích, které před dvaceti lety zaplavili chlapečci se jmény Dominik a Jaromír), Nagano bylo výjimečné a po dvou dekádách si ho připomínají nejen vítězové, ale i padlí. Počínaje tehdejšími hráči amerického a kanadského týmu, kteří se z evropské nakládačky dodnes nevzpamatovali. 

Nagano Tapes je skoro dlouhometrážní (73 minut) dokument z produkce Franka Marshalla. Toho Marshalla, co nám přinesl Indiana Jonese, Návrat do budoucnosti nebo Jasona Bournea. I v sedmdesáti má čuch na témata a talenty, takže když přišel olympijský výbor s tím, že by chtěl natočit pár dokumentů o památných chvilkách pod pěti kruhy, první volba padla právě na turnaj dream týmu z NHL. Režie se ujal nadějný mladý tvůrce Ondra Hudeček, který měl za sebou skalpy ze studentských festivalů a momentálně připravuje celovečerák Furiant o Ladislavu Stroupežnickém, který vypadá jako něco od Wese Andersona. Nagano Tapes do jeho filmografie tak nějak nezapadají, ale jsou dost možná nejen nejlepším českým dokumentem roku, ale tou nejnapínavější českou produkcí uplynulé sezóny. Vyhnula se českým kinům a vyhne se i Českým lvům, ale vy byste ji minout rozhodně neměli. 

Hudeček vystudoval kameru a režii v Montrealu i na FAMU a hned od začátku dokumentu do toho šlape ve stylu parádních dokumentů 30 for 30 z produkce ESPN. Osudy, emoce, neviděné záběry, nové rozhovory a zajímavé souvislosti. Pod přísným producentským dohledem Hudeček chytře nepase po povrchní oslavě triumfu, ale v mozaice rozhovorů a novinových výstřižků hledá ono pověstné ticho před bouří. Důvod, proč čtyřicet let utlačovaný národní duch a hokejový talent vybuchnul na olympiádě v roce 1998 způsobem, na nějž máme právo být hrdí dodnes. Rozbíháme se tak po osudech jednotlivých hráčů, zjišťujeme zákulisí hladu NHL po hráčích z východního bloku, kteří byli draftování dny poté, co padla Železná opona. A hlavně se soustředíme na pohled z druhé strany. 

Dokument je převážně v angličtině, dokonce i čeští hráči, trenéři, moderátoři apod. se snaží v rámci možností mluvit anglicky, ale k dispozici jsou samozřejmě české titulky. Důležité však je, že zatímco v českých médiích se dokolečka řešil úhel Česko vs. Rusko, my vs. oni, dokument věnuje značnou část své stopáže studené sprše amerického a kanadského týmu. Nesmíme zapomínat na to, že šlo o první olympijský turnaj s plnou účastí hvězd NHL. A že se do toho populární hokejová soutěž tehdy naplno opřela, protože v tom viděla velký marketingový potenciál. Následná finálová blamáž je z globálního hlediska stejně důležitým příběhem jako naše vítězství nad strašákem z Východu. A Hudeček zvládá dojit oba potenciály, takže udrží napětí napříč celou stopáží - nezávisle na tom, jestli si pamatujete detailně výsledky všech zápasů, nebo máte jen matnou představu o tom, že jsme “to” tenkrát dali. 

Američani si svůj hokejový zázrak prožili v roce 1980 na olympiádě v Lake Placid, kde senzačním způsobem porazili ruskou Sbornou (a taky nás, byli jsme ostatně favorité na stříbro, které jsme často v závěsu za SSSR brali). Televizní film vznikl hned v roce 1981, o osmnáct let později následoval dokument a konečně v roce 2004 i úspěšná disneyovka Hokejový zázrak - pohádka bez animovaných zvířátek a princezen, zato s Kurtem Russellem jako kultovním trenérem Herbem Brooksem. Nemůžu tenhle film dostatečně doporučit, protože je v něm všechno, co byste chtěli od celovečeráku na téma Nagano. Dobří herci, emoce stříkající z klíčových momentů i dokonale vystižený duch hokeje coby brutálního a přesto nádherného týmového sportu. Hudeček dokazuje, že hraný pomník nepotřebujeme, protože jeho dynamický a všeobjímající dokument půjde jen těžko trumfnout. 

Přehrajte si trailer Radost z Nagano Tapes tak nebudou mít snad jen tvůrci neustále odkládaného animáku Nagano: Zrození hrdinů, kteří se vydali cestou rádoby zábavné parodie, ale kvůli nedostatku financí se ocitli na mrtvém bodě. Možná se jednoho dne na led vydají, ale víte co? Mám radost z toho, že budou druzí a Hudeček je předběhl s filmem, co zahřeje u srdce v těchto drsných venkovních i politických mrazech. Všichni víme, odkud ten mráz vane… i proto je koncovka a poselství Nagana hodné neustálého opakování. Tak si napravte náladu, posilněte národní identitu a pak hurá ven do boje s krutou realitou.

Na film se podívejte tady