Když si vyrazíte do kina na příběh party kolem Viacheslava Fetisova, je asi dobré alespoň tušit, že před nějakými pětatřiceti lety měli Sověti na ledě za úkol nejen vyhrávat zápasy, ale víceméně i bojovat proti nepřátelskému západu. Sport, a především právě hokej, měl ukázat nadřazenost socialistických států nad dekadentním západem. Když se dnes člověk kouká na to, co předváděli hráči CSKA Moskva, doslova to bere dech. Nádherná kombinační hra, každý hokejista ví, kde je a kde bude jeho parťák, skvělé útočné akce a elegance v každém pohybu. Zkrátka nádhera. Režisér Gabe Polsky však v Rudé mašině odhaluje, že aby tohohle Sověti dosáhli, udělali ze svých hokejistů stroje.

Vedle nádherných hokejových okamžiků se tak připravte i na neméně působivý pohled do zákulisí tréninkových kempů, jimž šéfoval nelidský Viktor Tichonov, který hráčům nedovoloval kontakt s rodinami, fyzicky je likvidoval, lidsky ponižoval nutil je dávat do hry absolutně všechno. Za úspěch se platí, ale z toho, co byli Sověti ochotni udělat pro vítězství, doslova mrazí. Polsky navíc zvládá vyprávět velký sportovní příběh velmi atraktivní formou. Jsou tu sice mluvící hlavy, časté střihy do klasických zápasů, archivní záběry nebo dobře gradované osobní příběhy jsou však víceméně zárukou, že se budete bavit, i když netušíte, v jakém týmu začínal Jaromír Jágr, nebo jestli se hokej hraje na třetiny či poločasy. Ještě zajímavější je Rudá mašina v okamžiku, kdy se režisér odhodlá pokládat otázky, které úplně s hokejem nesouvisí a začne řešit útěky do NHL nebo počáteční neúspěchy Rusů v téhle lize.

Přehrajte si trailer Nejvíc prostoru před kamerou dostává legendární Fetisov, dnes vysoce postavený politik, u něhož je kvůli jeho funkci jasné, že si úplnou upřímnost v jistých věcech nemůže dovolit. Ale i když mluví jeho bývalí spoluhráči, je na nich evidentní, jak se sovětská sportovní výchova natrvalo usídlila v jejich mozcích. Momenty, kdy jsou ochotni bez problémů uznat chyby minulosti a negativně zhodnotit svého trenéra, se střídají s mrazivými okamžiky, kdy se přepnou do režimu „Ruskou je špatné, ale je to Rusko a je moje a pokud proti němu něco budeš mít, nebo naznačovat, že není OK, tak si tě před kanclem podá dvoumetrový Voloďa“. Pořád to jsou bojovníci, pro něž jsou jejich země a jejich spoluhráči víc než cokoliv jiného a evidentně jsou ochotni bojovat za ně do poslední krve. A z některých Fetisovových názorů nebo třeba i jen pohledů mi bylo celkem nepříjemně. Jakoby na plátně nebyla hokejová legenda, ale regulérní mafián, co se nebojí dělat hodně ošklivé věcí.

Rudá mašina ukazuje jednu generaci sportovců doslova vyšlechtěnou s pomocí extrémních tréninkových metod a ještě extrémnější propagandy. Generaci, která dnes formuje Rusko. A ačkoliv je jako hokejisty musí každý respektovat nebo obdivovat, nejzajímavější na Rudé mašině je, že je ukazuje i v novém a aktuálním světle. A ten pohled není vůbec hezký. Tihle lidi byli schopni bojovat proti západnímu nepříteli na ledě, i kdyby u toho měli vypustit duši. A ta chuť některé z nich evidentně pořád ještě nepřešla.