Když Bryan Bertino natočil v roce 2008 vynikající horor Oni, dost jsem se těšil na to, co předvede dál, on ale zmizel. Možná je to dobře, protože jeho další film Nekřič a toč, o němž jsem donedávna neměl tušení, má na CSFD zrůdných 18%, teď však přichází s novinkou The Monster, která minimálně v trailerech dovedla nalákat na zajímavou a děsivou komorní podívanou, 

Výsledek však nakonec bohužel není zdaleka tak povedený. Bertino na jednu stranu potvrzuje to, co v Oni nakousl. Umí pracovat s očekáváním, dlouho jen naznačuje, nespoléhá na lekačky a dovede se člověku dostat pod kůži. A když dojde na akci, je sympaticky jednoduchá, efektně brutální a působivá. To se dá říct i o samotném monstru, které připomíná potvory z osmdesátých let a nakonec si ho docela i užijeme. Scény z opuštěné silnice, u níž se skrývá hladová potvora požírající vedlejší postavy, jsou zkrátka vcelku fajn.

To samé platí i o hrdinkách. V centru dění máme sice hororově vděčný pár matka a dcera, ale jejich vztah není zdaleka tak idylický jako obvykle, spíš naopak. Mamka Kathy je nezodpovědná třicátnice, která mateřství evidentně nezvládá, chlastá první ligu a opovrhuje sama sebou. Za tu dospělou je tu její dcera Lizzy. Ta mámě dává dost jasně najevo, že jí pohrdá a nenávidí. Obě herečky jsou ve svých rolích vyloženě výtečné, Zoe Kazan zvládá prodat Kathy jako člověka, jehož lze snadné nenávidět a zároveň je evidentní, že sama moc dobře ví, že podělala v životě, co se dalo. A mladá Ella Ballentine zase vystřihla parádně otravnou holku, která tu naštvanost fakt nehraje a svou matku opravdu ráda nemá. 

Přehrajte si trailer Takže hororové momenty OK, co se postav a hraní týče tak vyložený nadstandard. Tak v čem tkví problém? Bertino si sám nedovedl ujasnit, jestli chce točit horor z lesa, nebo psychologické drama, a tak až příliš často utíká do minulosti a s pomocí flashbacků ukazuje, proč mají mezi sebou hrdinky tak chladný vztah. Bohužel zrovna v tomhle případě by bylo lepší vsadit na klasickou poučku „méně je někdy více“. Flashbacky totiž začnou rychle otravovat, nehledě na to, že se v nich nic zásadního člověk nedozví. Už po první scéně z minulosti je jasné, co jsou obě dívky zač a proč se chovají tak, jak se chovají. V dalších se už jen opakuje to, co známe. Navíc to neskutečně narušuje tempo filmu. Jedna zbytečný návrat do doby, kdy Zoe Kazan trávila večery u mísy od hajlu, protože to přehnala s chlastem, dovede spolehlivě zabít minuty pečlivě budovaného napětí. A když jich je víc, logicky tím trpí celý film.

Bertino měl zkrátka až příliš velké ambice. Zatímco v hororové rovině jeho The Monster funguje jako fajn žánrová jednohubka se zajímavými hrdinkami, neustále flashbacky a opakování dávno známých informací filmu podkopávají nohy a sráží ho do průměru. Natočit působivě děsivou a nepříjemnou podívanou režisér dovede, příště by ale bylo lepší, kdyby se držel právě toho a nezkoušel experimentovat se žánry, s nimiž si zrovna netyká. Pak bychom se od něj možná zase mohli dočkat nějaké pecky, potenciál tu totiž pořád je.