Nejspíš nastal ten správný čas zrekapitulovat režijní dráhu George Clooneyho. O tom, že je hollywoodského sympaťáka pokaždé radost sledovat před kamerou není pochyb, jenže jak se to vlastně má s filmy, kdy se slavný doktor z Pohotovosti postavil i za ni? Milujte svého zabijáka je dle všeho povedená oddechovka s Rockwellem a Barrymore, Dobrou noc a hodně štěstí je skvělou rekonstrukcí známé politické kauzy ze studené války, s Tvrdými palicemi už to ale Clooneymu poprvé ujelo a byť následně nadchnul dalším politickým thrillerem Den zrady, Památkáři ani Suburbicon už ani zdaleka nedosahovaly takových kvalit, jakých by asi filmy podobného ranku měly. V podstatě se tak zdá, že zatímco pro dramata z politického prostředí má jako režisér skvělý cit, všechno ostatní mu vychází přinejlepším jako průměr. A jeho novinka od Netflixu Půlnoční nebe, kterou pořídil za sto míčů, na tom bohužel nic nemění. Naopak, je to dost možná jeho vůbec nejhorší film.

Trailery slibovaly ledacos, v zásadě se ale mělo nejspíš jednat o ambiciózní sci-fi z ranku Interstellar, ve které Clooney coby osamělý vědec a jeden z posledních přeživších na Zemi musí vyrazit na nebezpečnou cestu mrazivou Arktidou, aby varoval vracející se posádku vesmírné lodi před zkázou, která zasáhla naši planetu. To je zápletka v kostce. Co už ale trailery neukázaly, že film je rovněž protkán další řadou miniaturních osobních dramat každé druhé vedlejší postavy, přičemž s žádnou ale překvapivě nestrávíme v přepálené stopáži dost času na to, aby nás začala zajímat, nebo nás její osud jakýmkoli způsobem výrazněji zasáhl.

Umím si představit, že všechny ty postavy astronautů na lodi i vědce a malé holčičky na Zemi působily na papíře živě, možná dokonce i vrstevnatě. Jenže v praxi to ani zdaleka nefunguje tak, jak by si asi Clooney přál. Nevýrazné charaktery a jejich nezajímavé dějové půloblouky ale pořád mohla spasit alespoň záživná centrální zápletka, kdyby k ní existovalo cokoliv, co by ji hnalo kupředu. V případě Půlnočního nebe nicméně děj začne drhnout už v prvních třiceti minutách, které jsou jen přehlídkou otupujících záběrů na Clooneyho, kterak bloumá prázdnými halami vědeckého centra, občas vidíme nějaký ten flashback, pak narazíme na malou holku, zase chvíli bloumáme, a poté se poprvé přesuneme k posádce vesmírné lodi. Jen za tu dobu se mi chtělo usnout asi třikrát. Film dělá něco fakt moc špatně, když v úvodní půlhodině nedokáže prodat ani svého hlavního hrdinu, ještě navíc s tváří Clooneyho.

Dlouho jsem přemýšlel (alespoň v kontextu filmu, který mi vyšuměl z hlavy hned, jakmile jsem ho dokoukal), čím to vlastně je, že tady nic nefunguje, a podle mě je to dáno faktem, že film zkrátka postrádá konflikt. O osudu Země je rozhodnuto, aniž by nám někdy bylo blíže vysvětleno proč. Jasně, virus. A dál? Lidstvo tak může spasit jenom ona vesmírná posádka, která je ale zcela zaměnitelná a my se jako diváci nikdy nedozvíme, co na nich je speciálního, proč bychom jim měli fandit, a co je vlastně ta věc, kterou mají udělat. Je to otočka a kolonizace jiné planety? Nebo hrdinský návrat domů a pokus o záchranu svých rodin? Vy teď možná kroutíte hlavou, snímek se ale vážně rozhoupe k obojímu, přičemž v závěru ale neukáže ani jedno. Opravdu si nepamatuji, kdy naposledy jsem sledoval až takhle bezradný a impotentní film.

Ano, když už k něčemu zajímavému dojde, odehraje se to v té atraktivnější vesmírné části, jenže ani srážka s hvězdnými šutry (kterou navíc vyspoilerovaly už trailery) není ve finále ničím originálním a dopadne přesně tak, jak tušíte už pět minut předtím, než k ní dojde. Že je to vizuálně OK je s tímhle rozpočtem asi povinnost, prakticky mě ale nenapadá, co jiného bych vlastně mohl pochválit. Jo, pár záběrů je fakt hezkých. Nikoliv Van-Hoytema-level-hezkých, ale prostě OK-level-hezkých. A to je strašně, strašně málo.

Půlnoční nebe: FOTOGALERIE

Suma sumárum jste v podstatě můj názor na tenhle film mohli najít už v naší nedávné topce nejhorších filmů roku 2020. Tam jsem označil Půlnoční nebe za ten nejnudnější snímek, který jsem v uplynulém roce viděl. A nemám zapotřebí tomu nakládat nijak víc. Ten film nebolel, jen mi jako divákovi vůbec nic nepřinesl, nebavil mě ani vteřinu a vidět z něj jen trailer, rozhodně by se nic nestalo. Přitom bych si hrozně přál to vychválit, co bych za to dal, kdyby Clooney natočil nové Příchozí. To by ale musel opustit pouhou představu toho, jak by film mohl fungovat, a zapracovat příště na tom, jak musí a má fungovat.