Lost City potkáte už za pár dnů ve své videopůjčovně. Můžeme to ocenit, protože do středoevropských kin by se i přes trojhvězdí Murray - Garcia – Hoffman pravděpodobně nedobelhalo. A pár osůbek mezi vámi by to mohlo zamrzet. Garcia rozprostírá děj svého debutu v „rodinném stylu“ Kmotra, Tenkrát v Americe a Scroseseho epopejí, které nemusí být nutně spojovány s nabitými kulomety a gangstery v kloboucích. Když se bortí rodinné vazby, vždycky to vnáší na plátno náboj. Tím spíš v kontextu kubánské revoluce, jež je znovu nahlížena klasicky americkou optikou (tzn. za hvizdu kulek a s touhou emigrovat). Samozřejmě že spousta záběrů nepopře televiznost, ale stylizované nálety na taneční prkna, i střelba během převratu, nenasvědčují, že by se Garcia spokojil s rutinní skoroinscenací ve stylu originálů od HBO, nedej bože Hallmarku. Navíc, tahle ukázka si nedošla pro tři hvězdy jen z úcty k velkým jménům. Dobře v ní vyniká místní feeling – na jedné straně uvolněná atmosféra na Kubě, karibské rytmy, ráchání v moři, horko a vášeň na parketu. Na druhou stranu nostalgie poháněná sólem na trubku, s níž Garcia na skutečnou svobodu pouze vzpomíná. Připočtěte dynamický střih při přechodu od hudebníků k osobním dramatům a máte vymalováno zas za jeden slušný trailer.