Judd Apatow už je zajetou jistotou na poli hrubozrnných dramedy podívaných, který se neštítí opravdu drsného a někdy až buranského humoru, ale zároveň umí s citem pracovat s vážnějšími dramatickými linkami. V minulé dekádě ovšem aura režiséra Zbouchnuté malinko ztratila na síle a fanoušci čekali, kdy konečně přijde s o něco výraznějším počinem než zapadlou Čtyřicítkou na krku či rozporuplně přijatou Vykolejenou. A nyní se konečně dočkali. Snímek The King of Staten Island vrátil Apatowa do staré dobré formy. A do velké míry v tom může děkovat i nečekanému parťákovi, známému komikovi ze Saturday Night Light, Peteu Davidsonovi.

Ten si ve filmu zahrál věčného flákače Scotta, jemuž v dětství zemřel při požáru hotelu otec pracující jako hasič. Jenže ani po více než 15 letech se hlavní hrdina nedokázal se svým zármutkem vyrovnat, trpí psychickými problémy, žije u své matky a většinu času tráví tím, že hulí se svými kámoši trávu či se někomu snaží vytetovat kérku. 24letý Scott je prostě totálně zaseknutý a nehodlá s tím i přes nálehání svých blízkých něco dělat. Vše se ovšem změní ve chvíli, kdy jeho máma začne chodit se sympaťákem Rayem, jenž je shodou okolností  také hasičem. A s tím se Scott nehodlá smířit a snaží se vztah sabotovat. Podaří se mu to, nebo nakonec přeci jen dospěje a dá si život konečně dohromady?

Právě Davidson je do velké míry hnacím motorem celého projektu. S Apatowem spolupracoval na scénáři a kvůli tématu ztráty otce/hasiče a psychickým problémům je snímek vlastně i jeho částečnou biografií. A je na něm vidět, že šel do kousku totálně naplno, a i když má možná ještě jisté herecké rezervy, zde ze sebe opravdu dává maximum. Uznávám, že do teď jsem Davidsonovu popularitu malinko nechápal a jeho SNL skeče mě míjí hodně velkým obloukem. Zde ovšem ukazuje nejen skvělý komediální timing, ale také solidní charisma a talent, který mě teď bude na filmovém poli zajímat. A je docela zábavné sledovat jeho společné scény se Stevem Buscemim, s nímž ho spojuje podobný herecký projev.

Zatímco Davidson dává filmu to potřebné srdíčko, Apatow mu dává ten správně civilní ksicht. Režisér servíruje sebejistou a vyzrálou filmařinu, která je daleko výraznější než v jeho posledních dvou počinech. A v neposlední řadě také dospělejší. Staten Island není tolik vtipný, jak byste čekali. I když zde samozřejmě dojde na několik hezky sprostých dialogů, není zde tento styl humoru v takové míře, jak jsme u známého tvůrce zvyklí. A to více pak drsné hlášky v potřebných pasážích fungují. Tentokrát tak dostáváme spíše dospělácký coming-of-age snímek, v němž Apatow opět ukazuje svou skvělou práci s dialogy i jednotlivými postavami, a zároveň umí jemně pracovat i s tématy hasičské povinnosti, psychickými problémy apod.

Ano, samotný děj není z nejoriginálnějších a asi vám už došlo, jak to celé dopadne. Jenže i přesto Apatow s Davidsonem ani na chvíli nezabřednou do velkého klišé a ve vážnějších scénách jsou správně komorní. Pasáže, v nichž hasiči sdělují hlavní postavě zážitky a životní moudra, by mohly pod taktovkou jiného tvůrce snadno sklouznout do patosu a sladkobolného klišé. Zde je však režisér dokáže prodat hezky přirozenou a civilní cestou, až vás skoro vezmou za srdíčko. Škoda, že ani tentokrát se Apatow nevyhnul své tradiční chybě v podobě přepálené stopáže. Ano, i King of Staten Island má přes dvě hodiny a na výsledku je to bohužel znát. Některé zevlovací momenty se daly klidně vystřihnout, tempo je dost pomalé, celé se to zejména v polovině opravdu dost táhne a snímek kvůli tomu nedrží úplně pohromadě. Což je v tomto případě opravdu škoda, protože v takových sto minutách by se jednalo o mnohem silnější a komplexnější zážitek.

Přehrajte si trailer Staten Island je tak čistou sebejistou apatowovkou se všemi jeho klasickými klady a zápory. Jen se tentokrát ubralo na buranském humoru a dostal silného parťáka v podobě Davidsona, jemuž samozřejmě kryje záda i zbytek sympatického a neokoukaného obsazení. Bill Burr si v první velmi výrazné filmové roli rozhodně neuřízl ostudu a Marisa Tomei už podobný part potřebovala jako sůl.  Prostě čistá dramedy práce, u níž je jenom škoda, že Apatow zase nezná míru. Už by mu měl nějaký producent ty projekty nad dvě hodiny zatrhnout.