Korejský import vyšperkovaný trikovou fazónou maníků z WETA a záplavou desetihvězdičkových hodnocení na IMDb? To musí být tutovka... Bohužel vás zklamu. Osobně bych si raději pustil Emmerichovu Godzillu nebo céčkového Aligátora. Jsem si plně vědom toho, že fandové Hosta mě nazvou krátkozrakým zaostalcem (jen do toho, už jsem snesl i horší označení :), ale jejich modla dělá napříč požehnanou stopáží (přes dvě hodinky) zásadní chybu - snaží se setřást ze sebe jakoukoliv image, aby mohla diváka neustále překvapovat. Bohužel většinou v negativním slova smyslu. Neprůhlednost filmu může být ku prospěchu, jeho nečitelnost je však většinou cestou do pekla.

The Host totiž není ani za mák monster film klasického střihu. Ať už mluvíme o japonském (kaiju) nebo hollywoodském stylu. Úvod ještě asociuje starého dobrého Aligátora, když korejský vědec na příkaz amerického nadřízeného vylije do řeky pár litrů prošlého formaldehydu (založeno na skutečných událostech), na základě čehož se o šest let později z vodního masivu vynoří mutant, který zjistí, že po souši běhají o moc větší a chutnější ryby. Není to velká příšerka. Godzilla by se ani neohlédla, kdyby jí cestou do knihovny někde omylem zašlápnula, ale její první výlet do světa přesto způsobí značnou paniku. Některé oběti rovnou požírá, jiné chňapne ocasem a odnese je do podzemní stoky. Pro pozdější konzumaci. Tento osud postihne i dceru hlavního hrdiny filmu. Omylem při zběsilém úprku popadne za ruku cizí dítě a pak jen bezmocně sleduje, jak se příšera noří pod hladinu i s jeho milovanou Hyun-Seo.

V tu chvíli se film definitivně začne lámat do své mnohdy frustrující mnohoznačnosti. První půlhodinka naznačuje klasický monstrfilm, ze kterého si režisér a scenárista Bong Joon-Ho dělá nepokrytou legraci. Je to vidět na šokovaném davu, který je s okouzlující lehkostí trhán na kusy roztomilým Jóžinem z řeky a také na odhodlaném západním turistovi, který s gustem mlátí Jóžina po hlavě dopravní značkou (a prokazuje při tom sílu superhrdiny). Jenže pak přichází na řadu poctivé lidské drama, když se sejde celá rodina, aby zesnulou dceru litovala. Záběr na klečící hromádky neštěstí, přehrávající svůj nářek před oltářem malé Hyun-So mě poprvé ubezpečil o tom, že něco není v pořádku a ani moje asijskými filmy pečlivě cepované buňky zjevně nedovedou pochytat všechny nuance. Tohle zkrátka nebylo k smíchu, i když to tak někdo zamýšlel.

Vše se ještě víc zkomplikuje, když se rodina díky telefonu dozví, že Hyun-So je stále ještě naživu někde uprostřed odpadního systému. Armáda mezitím poslala všechny obyvatele do karantény, díky hrozbě viru, který podle všeho příšera roznáší, a tak je nutno si proklestit cestu ven. Tady už film definitivně ztrácí svůj jednolitý image a nepřestane vás do závěrečných titulků "překvapovat". Rád bych vyměnil protažený obličej a našponované obočí za chápavý a upřímný úsměv, ale vážně to nejde. Film se tváří jako drama a do hlavní role pasuje člověka, který půlku dne prospí, tváří se jako ukázková motyka, aby se na konci zachoval hrdinsky (jedna z mála nepřekvapivých věcí), ale jakmile si začnete naivně myslet, že je to celé jenom sranda, někdo náhle umře nebo věci naberou opačný směr a všichni se začnou tvářit hrozně vážně.

Tahle šoková terapie rozbíjí celkový dojem na tisíce maličkých kousíčků a jestli mě něco na filmech štve, je to právě tenhle přístup. Úporná snaha nenechat divákovi nic, čeho by se mohl chytit, neustále přebíhat z místa na místo a tvářit se jako neviňátko. Godzilla možná byla hloupá, možná o tom sama nevěděla, ale udělali jste si o ní obrázek a přesně jste věděli odkud kam se kráčí a proč se tak děje. The Host tohle všechno zahazuje do dáli. Jde odnikud nikam, nedá se uchopit, ani pojmenovat. V alternativních vesmírech je to možná znamení kvality, ale v případě snímku, který se snaží ve svých silnějších momentech tvářit jako popcornový akčňák o honu na mutanta, zřejmě budete nad podobně sebedestruktivním modelem kroutit hlavou. Spolu s logikou bohužel skuhrá i tempo a vedlejší dějová linie, která je tak béčkoidní (zápletka s armádou a virovou nákazou), že vám výsledný kontrast nadělí ještě pěkných pár přes záda. Jako by nestačilo to, co si vytrpíte skrz eskapády hlavních hrdinů, které ze všeho nejvíc připomínají epizodní slapstick scénky značne kolísající kvality.

Ani ten občasný závan absurdního humoru si ale nemůžete užít, když se celek pohybuje po kolejích příliš pomalu a konečná na kterou jede pak zradí všechny jeho čestné úmysly (snímek končí hodně klišoidně, jako by mu v závěru došly síly při boji s divákem a zmohl se už jenom na typicky hollywoodská pootevřená vrátka).

p.s. Trikově se příšera celkem povedla (na asijské poměry), ale za to lízátka nerozdáváme. Možná ještě okolní svět na film podobného kalibru není připraven (v zahraničí si The Host příliš dobře nevedl) a možná je prostě jenom zběsilým experimentem, kterému se tleská dílem i proto, že fascinace čímkoliv (jiho)korejským má u fanoušků značnou setrvačnost. Spolu se sérií My Wife is Gangster se tak The Host v mém žebříčku řadí k těm nepochopeným. A teď se jdu vyléčit nějakým tím průhledným Hollywoodem. :)