Jeff Wadlow byl před čtrnácti lety pověřen režií Kick-Ass 2. Nahrazovat Matthewa Vaughna u režie jeho původního Nářezu (dvojsmysl) by nebyl snadný úkol pro nikoho, zpětně se nicméně všichni tak nějak shodnou, že se s tím Wadlow nepopasoval nejlépe. Naštěstí už se od té doby podobně ambiciózní látky nechopil a stal se z něj v podstatě tvůrce průměrných až vyloženě podprůměrných hororů jako Vadí nevadí, Ostrov snů nebo Neviditelné zlo. Ten nejnovější Wadlow natočil pro Amazon Prime, jedná se konkrétně o snímek s názvem Ďáblova tlama. Parta přátel se v něm oficiálně loučí s mládím a zavítá přitom do titulního jeskynního systému v Thajsku. A zjistí, že je tu začíná lovit žralok.

Filmů se žraloky je čím dál víc, bylo by pak samozřejmě možná tak trochu naivní očekávat, že se alespoň jeden z nich přiblíží kvalitám Čelistí. Přitom je spoléhání na žraločí potvory poměrně ohrané a prostory k invenci jsou v tomto případě zdánlivě téměř nulové. Bijáky se žraloky se u fanoušků těchto zubatých predátorů samozřejmě snadno uchytí, stejně jako se u pejskařů snadno uchytí filmy se psy. Těžko nicméně říct, co přesně cílovka od podobné podívané očekává. Brutální akci od ústředního zabijáka? Sympatické postavy, jimž půjde fandit, aby neskončily jako kousky masa v jeho zubech? Alespoň zábavnou blbinu, která bude účelně ignorovat veškerou logiku a vymění ji za zábavu? Těžko říct, Ďáblova tlama vám nicméně nedodá ani jedno z toho. A Jeff Wadlow jako by se snad pokoušel najít dno.

Jsou tu sice mladí a hezcí lidé, kteří by snadno zapadli do další řady Love Islandu, říci o nich cokoliv jiného pozitivního se nicméně zdá jako nadlidský úkol. Může to samozřejmě být nějaký sofistikovaný účel, Wadlowovo dílo ovšem nikdy nevyvolává dojem, že by bylo nad věcí a snažilo se zdánlivě nevyhnutelnou mládežnickou řezničinu prokouknout skrze meta humor. Skoro to až působí jako zadání na tuctový žraločí thriller/horor, jaké Wadlow prostě přijal a natočil. A zapomněl přitom, že by to přeci jen mohlo být chvíli alespoň trochu zábavné. Klidně i pitomým způsobem zábavné. Ale ani to nečekejte.

Postavy jsou tu pojaté jako generická směsice teenagerů, opět přitom vyvolávající dojem, že v Hollywoodu zapomínají psát teenagerské postavy věrohodně. Ani téměř vždy sympatická Kathryn Newton tu tentokrát nemá štěstí na kdovíjak vděčnou roli. V tom smyslu, že tyhle figury jde těžko označit za sympatické. Vlastně je těžké je jakkoliv charakterizovat, shrnout jde každého maximálně jednou větou. Svým způsobem tak není vůbec relevantní, kdo skončí v zubech místního žraloka. To, že se najednou začnou řešit vztahové problémy a dochází tak k ohraným dějovým zvratům, že je už vlastně nevhodné o nich mluvit jako o zvratech, je věc druhá.

Celé to je navíc PG-13 = smrti mimo záběr či v náznacích, bez krve a brutality. Ne, to nejsou podmínky sadisty, který se nutně musí vyžívat v násilí. Ale jsou to přeci jen atributy, jaké může člověk snadno od podobného žraločího thrilleru očekávat. A tady se prostě není čeho chytit. I kdyby Wadlow alespoň vyloženě lacině imitoval Spielberga a jeho klasické pravidlo o tom, že se člověk nejvíce bojí toho, co není vidět, alespoň by se mohlo zdát, že po už téměř dekádě točení sterilních hororů došel k jakémusi uvědomění. Wadlow už nicméně působí vyloženě zoufale, skoro až rezignovaně. Vždyť i ta žraločí tlama se neustále točí v kruhu. Skutečně to působí jako film, který vznikl díky faktu, že někdo nadhodil možnost realizovat žraločí thriller… ale ten se začal vymýšlet až za pochodu.

106 minut dlouhý film (i 80 minut by tu možná bylo moc) tak nejdříve skutečně vyvolává pocit, že se bude příběhové schéma točit dokola a dokola, aby nakonec porušil vlastní nastavená pravidla. Skutečně už to působí jako lenost a především to snadno vyvolává dojem, že scenáristické duo Aja Gabel a Myung Joh Wesner bojovalo s vlastní bezradností tak moc, že už prostě chtělo mít ten scénář za každou cenu hotový. To, že je tu žralok až moc očividně CGI, tomu taky nepomáhá (nikomu asi nedošlo, že nepovedená CGI monstra jsou spíše k smíchu nežli k děsu). Věnovat navíc pozornost všemu, co v tomto filmu padne, skutečně moc neprospívá, protože za tuto diváckou pozornost vám tvůrci nadělí jasný signál, že to byla chyba. Je skutečně úsměvné pozorovat, jak se Ďáblova tlama snaží využívat skutečná fakta o žralocích… aby je pak popřela za cenu menšího zvratu. Nutno dodat, že nikoliv extra funkčního.

Zasazení do jeskyně by přitom mohlo dodat specifický žraločí thriller, ve kterém bude možné jistým způsobem pracovat s klaustrofobickými prostory. Za pochodu nicméně začne být čím dál více pravděpodobnější, že tuto žraločí podívanou vygenerovala umělá inteligence. Minimálně to, jak časté prvky působí nedomyšleně, tento dojem snadno podporuje. Vždyť jedna palčivá otázka je tu v podstatě smetena ze stolu s tím, že není nutné pátrat po odpovědi. Jako by vám tím samotní scenáristé řekli, že nevadí, že to moc nedává smysl, prostě to tam je, radši mlčte a koukejte! Ale když logika věcí nezajímá tvůrce, proč by měl diváky zajímat samotný film?

Fandové želv tu možná budou mít jeden moment, u kterého pocítí cosi jako emoce, jinak je ovšem Ďáblova tlama skrz naskrz ztělesněním toho, jak se horor se žraloky či horor obecně točit nemá. Vyložené dno Wadlow ještě nenašel, už k němu nicméně vlastně nemá moc daleko.